Co říkáte nasazení „operativních prostředků“ ve formě skryté kamery v brýlích v kauze Babišova syna? Podotýkám, použití spíše špionážních věcí, kterými by byly spíše vybaveny tajné služby…
Tyhle věci jsou dnes dostupnější, než si většina lidí myslí. Celé je to spíš trapné. To je opravdu investigativní výkon roku, vyrazit do bezpečného Švýcarska, tvářit se akčně, jako když vám jde o život, vlézt synovi premiéra do domu a skrytou kamerou natočit důkaz, že je opravdu psychicky nemocný? A pak být zřejmě jeden z posledních, komu dojde, že za cenu rizika trestního stíhání, minimálně ve Švýcarsku, jste jen zdokumentoval rozhovor s paranoidním schizofrenikem? To je myslím na celé té věci nejsmutnější, že si ani její aktéři sami nedokázali přes svoji zaslepenost nenávistí k premiérovi přiznat, že naletěli. Ale aspoň něco to přineslo. Ukázalo to v plné kráse, jak jsou mnozí politici a novináři naivní. Uvěří každé napínavě podané historce, pokud se jim to zrovna hodí. Neděsí vás to, že takoví lidé ovlivňují náš život?
Ovšem není žádné tajemství používání například směrových mikrofonů od některých sdělovacích prostředků, aby se zaznamenal rozhovor třeba mezi dvěma šeptajícími politiky.
Tohle není nic nového. Politici to znají a většinou si dávají pozor. Na televizní kameru na stole, která vypadá vypnutá, ale není. Na mikrofon, který nahrává, i když někde „jen tak leží“. Občas se tak leccos důležitého podařilo zaznamenat. Není to úplně fér, ale na druhou stranu, pokud má opravdu investigativní novinář získat informace, které mu nikdo na kameru neřekne, nic jiného mu nezbývá. Většina na sebe takové riziko vezme. Jenže to opravdu o něco musí jít. O něco zásadního, co se jinak získat nedá. To by asi pochopil každý. Jít natáčet se skrytou kamerou k psychicky nemocnému muži, klást mu sugestivní otázky a sestříhat ten materiál tak, jako by se jednalo o nějaké odhalení roku, to je spíš novinářský trapas roku.
Fotogalerie: - Klaus, ,,Bobo" a Okamura slaví
Je novinář v současnosti podle vás stále ještě hlídacím psem demokracie, nebo se již posunul do roviny vykonavatele vůle svého oligarchy?
Novinář je dnes především zaměstnancem média, pro které pracuje. Dodává na objednávku zprávy svému odběrateli, tedy majiteli televize, on-line média, novin, rádia a tak dále. Téma, jak bude reportáž nebo článek nakonec vypadat, a jestli se vůbec dostane ven mezi lidi, rozhodne jeho nadřízený. Tedy zaměstnanec stejné firmy. Šéfredaktor, dramaturg, vedoucí vydání a bůh ví, kdo ještě. A ti mají zase svoje nadřízené. Mnoho novinářů ani není zaměstnáno, ale pracují na externí smlouvy. Takže je kdykoliv může nahradit jiný zájemce o jejich místo, a těch je dost. Věřit na nezávislost řadového novináře je utopie. Musíme doufat v to, aby měl v sobě novinář určitou morální hranici, kterou nepřekročí on sám. Měl by být schopný si zachovat slušnost k lidem, o kterých píše nebo natáčí. Nebo si alespoň uvědomovat, že jim může zničit rodinné, pracovní, přátelské vztahy. Nebo celý život. U některých je tahle bezohlednost až obludná, jsou schopni čehokoliv. To je opravdový problém, který bychom měli řešit.
Fotogalerie: - Sněmovna bez Babiše
Co s tím? Novináři si na svojí takzvané nezávislosti zakládají, alespoň navenek. Neustále někde slyšíme, že naši politici bojují za nezávislost novinářů...
Myslím, že ti mají na mysli nezávislost – tedy nepotrestatelnost novinářů – kteří jim hrají do karet. Nezávislost je důležitá, ale novinář by měl být osobně zodpovědný za to, co svojí prací způsobí. To se nevylučuje. Problémem je nekritická samolibost některých novinářů a neschopnost uznat, že nemají pravdu. Většina novinářů pracuje tam, kde mají ostatní kolegové stejný pohled na události kolem nich. Usnadňuje jim to práci, mohou si vybírat témata, která jim vyhovují. V redakcích tak vznikají a zůstávají skupiny stejně smýšlejících novinářů, kteří pracují pro daného zaměstnavatele. Mezi sebou se tak průběžně utvrzují ve svých názorech, navzájem se nekritizují a sami tak ztrácí schopnost sebekritiky.
To není jen u nás. V USA je klasický příklad CNN a FOX News. Když něco řekne Trump, CNN vám to vyloží jako jeho selhání a FOX News jako důkaz, že byl tou nejlepší volbou. Stejně smýšlející novináři si samozřejmě vybírají pro potvrzení svých teorií stejně smýšlející „odborníky“ a podporují stejně smýšlející politiky. Zastavit by to mohla jen opravdu fungující instituce, která by opravdu důsledně hlídala nezávislost novinářů na svých chlebodárcích a jejich profesionální etiku na straně jedné a bránila jejich oběti na straně druhé. Několikrát už jsem to na různých místech navrhovala, abychom se začali bavit o institutu nezávislého mediálního ombudsmana, který by měřil všem stejně. Syndikát novinářů je už dávno bezzubá organizace bez respektu, za což si můžou sami. Kdyby se konečně rozpustili, nikdo si toho nevšimne.
Psali jsme:
Syndikát novinářů, z. s. je spíš spolek na úrovni chovatelů králíků – nic proti Svazu chovatelů drobného zvířectva. Kde se stala chyba, že neexistuje silná, jasná novinářská organizace, které si poradí s „úlety“ svých členů i na druhé straně s ataky politiků?
Já si tuhle otázku kladu už dlouho. V čele takové organizace musí stát osobnosti, které s sebou nenechají vláčet ani jednou stranou. Na takové lidi syndikát štěstí neměl. Čas od času tam přišel někdo, kdo to chtěl změnit, ale po čase to vzdal. Otázka je, jestli naši novináři takovou organizaci chtějí. Většina z nich je na tom existenčně stejně špatně jako zbytek národa. Trh práce v médiích je malý, a když si rozzlobíte jednoho vydavatele nebo televizi, tak se to samozřejmě velmi rychle dozví všude. Jsme experti na šíření informací a konflikt v jedné redakci se neututlá. Co potom? Problematického novináře brzy nikdo nezaměstná. Do zahraničí neodejde, zrovna tato práce je hodně propojená s mateřským jazykem a znalostí prostředí. Každý je dnes rád za dobrou práci a ani jej nenapadne, aby se někde sdružoval a působil problémy svému zaměstnavateli. Jak jsem již zmínila, musela by vzniknout nezávislá instituce, která by měřila všem stejně. Prakticky něco jako advokátní komora, ve které je členství povinné a která má garantovat, že budou dodržována nějaká pravidla.
Fotogalerie: - Vládo, odstup od smluv Globálního paktu
Z oslav 17. listopadu mnoho nezbylo. Na Albertov a zavřené české školy v době nástupu fašismu se příliš nevzpomnělo. Zato se však mnohde opět chřestilo klíči, ovšem v počtech zcela marginálních...
Ona se letos zrovna jakoby náhodou rozjížděla kampaň proti premiérovi, takže ze vzpomínek na rok 1989 toho moc nezbylo. Také je mi líto, že se méně připomínají události kolem 17. listopadu roku 1939. Vůbec se v poslední době čím dál méně řeší, že nejvíce občanů naší země zavraždila armáda, která k nám přišla ze západu. Kolik českých občanů zemřelo, když hájilo naši suverenitu? Myslíte, že to dnešní generace ve školách ví? Vědí velmi dobře, co si učitelé myslí o prezidentovi a premiérovi, ale že mezi námi ještě žijí pamětníci druhé světové války, to neřeší. Příští rok určitě nebude lepší. Po zkušenostech s ohromnou a někde až extrémně otravnou mediální kampaní kolem výročí roku 1968 asi mnoho lidí tuší, jaká hysterie nás bude čekat příští rok, kdy si budeme připomínat 30 let od událostí roku 1989. Předpokládám, že se leckdo už teď psychicky připravuje, aby to vydržel.
Jak to vidíte s vládou? Vydrží? Nevydrží? Kdo ji takzvaně případně shodí?
Já si myslím, že především vydrží premiér. Sociální demokraté by si za svoji nepokoru k výsledkům voleb snad i zasloužili, aby vláda padla a v té nové už by tak trpět nemuseli, co myslíte? Ta nekritičnost, ignorování mandátu, který ta která strana má nebo nemá, má opačný efekt. Lidem to už opravdu začíná vadit. Snad se to tedy ukáže ve výsledcích voleb, pokud proběhnou férově. Určitě víte, že hnutí ANO podalo stížnost na „nepřesnosti“ při sčítání platných hlasů v některých okrscích ve volbách do Senátu na Rokycansku, a přestože se při namátkové kontrole – asi pro jistotu v jiných okrscích – ukázalo, že tam k „nepřesnostem“ došlo, stejně Nejvyšší správní soud v Brně rozhodl, že se nebude kontrolovat celý obvod. To moji představu o regulérnosti voleb lehce nabouralo, ale stále doufám, že to je jen taková malá epizoda a není důvod se obávat, že se nám pohled na to, co je regulérní a co ne, pomalu posouvá někam jinam.
Co soudíte o Andreji BabišoviAnketa
Co říkáte vpravdě novátorskému návrhu sociálně demokratického ministra kultury na zvýšení koncesionářských poplatků, které přichází v době, kdy se ve veřejném prostoru diskutuje o jejich smysluplnosti?
Já myslím, že je to skvělý nápad, jak zase o trochu víc naštvat svoje voliče a doufám, že to bude říkat hodně nahlas a že si to lidé budou pamatovat až do voleb. Na druhou stranu, neustále slyšíme, jak se nám ta naše společnost rozděluje, tak tahle pitomost definitivně mnoho lidí názorově spojí.
Co se děje nejen k 17. listopadu v Praze je jen slabý odvar toho, co v regionech. Tam se za mlčení či dokonce potlesku regionálních médií zviditelňují lidé, kteří by měli raději zpytovat své svědomí.
To máte možná pravdu, ale výhodou regionu je, že lidé mají přehled, kdo a kdy a čím byl. Tady se tak rychle nezapomíná. Navíc, naše generace nepotřebuje každý rok slyšet, co si má myslet o době, kterou sama zažila. Mně spíš vadí, že školy po celé republice umožňují pořádání více či méně lépe skrytých, propagandistických akcí politických neziskovek. Ředitelé otevírají dveře škol lidem, kteří za peníze jezdí dětem a studentům „přednášet“ o svém vidění světa. Tito lidé podle mě nejsou nestranní. Pamatujeme si to z doby před rokem 1989 a nevadí nám to? Potom se divíme, že děti mají dost zmanipulované představy o naší historii a politické realitě po roku 1989. Zkuste se jich zeptat, co a kdo jim říká ve škole, a budete se divit.
Fotogalerie: - Ustavující schůze Senátu
Ale téměř třicet let je doba daleká. Je opravdu to tak dávno, že můžeme zapomenout, kdo má jaký vroubek či vrub? A co ta regionální média, píšící na zadání místních oligarchů a politiků ?
Jak jsem řekla, na nezávislost většinou soukromých médií se spoléhat nemůžeme. Ta neexistuje. Veřejnoprávní média jsou prakticky obsazena lidmi s jedním názorem a neochotou respektovat názor jiný. Můžeme tedy jen doufat v inteligenci, životní zkušenost, odstup a osobní morální zábrany jednotlivých novinářů. Jediná obrana je tedy ponechat si schopnost kriticky vnímat informace, které nám média předkládají, a učit to naše děti. To je naprosto zásadní. My si leccos pamatujeme, ale mezitím nám vyrostla a dospěla další generace, která prochází neustálou mediální masáží, které bezmezně věří. Chybí jí zkušenost s procitnutím a prohlédnutím, jaké jsme si zažili my po roce 1989. Tahle generace nerozlišuje mezi informacemi a skrytou propagandou. Nekriticky věří heslům nové doby. A ty jim servírují především média a škola. Tohle je naše největší chyba po roce 1989.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
