Blíží se oslavy osmdesáti let od konce druhé světové války a z EU zaznívá varování kandidátským zemím před cestou do Moskvy. Komisařka Kallasová k tomu řekla, že „jakákoli účast na přehlídkách nebo oslavách 9. května v Moskvě nebude evropskou stranou vnímána lhostejně“. Co to podle vás vypovídá o dnešní době a dnešní Evropské unii?
Jsem toho názoru, že taková prohlášení odráží panickou hrůzu byrokratů Bruselu z logicky přicházejících změn, vyvolaných jejich neschopností řídit EU smysluplně a budovat její konkurenceschopnost. Můžeme to brát i jako důkaz nedemokratického přístupu vedení EU k jednotlivým státům, kde si dovolili vyhrát konzervativní politici, kteří prosazují vlastní politiku. Chápu, že státy, které se podílely na nacistických zločinech nemají zájem oslavit konec (jimi prohrané) války. Stejně tak chápu i postoj německé vlády k oslavám 80. výročí konce největšího masakru v dějinách.
Slova Kallasové v přesném překladu znamenají jediné: „Nepovažujeme osvobození Evropy od genocidního německého nacismu za důvod k oslavám, ale naopak. Pro nás to nebylo vítězství, ale porážka“. Ostatně proto se nyní v západní Evropě i u nás tak masivně přepisuje historie, zejména právě ve vztahu ke druhé světové válce. Z tohoto obludného zdroje pochází i nedávná slova Zelenského o tom, že nemůže zaručit bezpečnost účastníků moskevských oslav. To už je otevřená hrozba násilím. Pokud by byla naplněna, budeme kvůli ukrajinským banderovcům už opravdu ve válce.
To osmdesáté výročí slavíme v atmosféře, kdy se opět začíná mluvit o střetu Evropy s Ruskem a premiér Fiala dokonce rýsuje nějaké časové horizonty, kdy má přijít. Nemělo by nám právě toto výročí připomenout, že čím více se mluví o válce, tím víc se reálně přibližuje?
Ano, je to standardní postup, jak do jazyka společnosti dostat slovo „válka“ před tím, než ji rozpoutáme. Pro stávající vládu by jakýkoliv mimořádný stav znamenal odložení voleb a udržení se u moci, takže chápu jejich postoj k ukrajinskému konfliktu i jejich snahu všelijakými iniciativami a dodávkami zbraní a střeliva (na dluh) jej udržet v chodu. Tomu odpovídá i nasazení provokatérů na protiválečné demonstrace, laxní přístup policie k nim a vůbec probíhající hon na ruské (čínské, íránské a další) špiony. Strávil jsem ve válečné zóně jako civilista 6 měsíců a všechny takové „signály“, které vysílá náš přední signalista, beru velmi vážně.
Pro Fialu a jeho koalice je navíc strašní válkou a Ruskem a hledání nepřítele za podivné pomoci zpravodajských služeb jedinou šancí, jak když ne odvrátit, tak alespoň snížit očekávanou porážku v podzimních volbách.
Jak podle vás děním kolem Ukrajiny zahýbe dohoda Ukrajiny s USA o těžbě minerálů?
Obáváte se násilností během letošní volební kampaně?Anketa
Možná bude mít Zelenský lepší pozici v tuzemsku k vyjednávání o příměří, jakkoliv je taková myšlenka děsivá pro mnoho lidí. Třeba si myslí, že ho jeho vstřícnost vůči Američanům ochrání před poválečným vyšetřováním. Trump zase chce získat pro USA a jejich daňové poplatníky maximum peněz, které na Ukrajinu nasypala Bidenova administrativa. A pak se z konfliktu stáhnout, což už naznačil.
Viceprezident J.D. Vance poznamenal, že mír na Ukrajině je ještě daleko. Co je podle vás dnes jeho největší překážkou?
Podle mne je to strach nejenom v současnosti vlivných Ukrajinců, ale i různých funkcionářů na straně EU a zemí, které se podílely na vojenských dodávkách a finanční podpoře války, že až skončí zabíjení, začne se vyšetřovat (na obou stranách) kdo kde spáchal válečné zločiny, kdo válku rozpoutal a proč, kdo ji financoval, kam zmizely miliardy dolarů a eur poslaných Ukrajině na válku, kdo vedl proválečnou propagandu, kam zmizeli protiváleční aktivisté atd… Mezinárodní soudy válečných zločinů, ať již v Norimberku nebo v Haagu, jsou pro ně dostatečným varováním. Proto se budou snažit válku udržet v chodu co nejdéle. Otázkou je, jak se jim to bude dařit proti odporu lidí.
Zatímco Trumpova dohoda byla dovedena k podpisu, britský a středoevropský projekt „koalice ochotných“ nějak ztrácí dynamiku. Co to podle vás vypovídá o dnešním světě?
Pro mne je už samotný vznik tzv. „koalice ochotných“ důkazem rozpadající se EU, kdy vyhřezly na povrch dlouho potlačované rozdíly mezi zájmy a potřebami jednotlivých členských zemí i snaha jejich vedení válkou odvrátit pozornost veřejného mínění od katastrofálních hospodářských výsledků a chaosu v zemi (například Francie). Vedení Británie, která si rovněž hájí své koloniální zájmy na Ukrajině, vycítila příležitost něco urvat pro sebe, ale výsledky posledních voleb ukazují rostoucí nechuť Britů se podobných akcí účastnit.
A hlavně - tento vývoj je dalším důkazem zásadní změny v geopolitickém uspořádání světa, kdy Evropa a vůbec multilaterální vyjednávání hraje čím dál podřadnější úlohu, což si i někteří její západní politici uvědomují a proto chtějí tyto okamžiky využít alespoň k pokus federalizovat (alespoň část) EU a na léta ji v podobě jakéhosi superstátu ovládnout. Fiala s Lipavským jim v tom sekundují.
Koalice ochotných byla de facto privátním projektem několika zemí, zainteresovaných na ukrajinské anabázi. Budeme podle vás v budoucnu častěji svědky takových „ad hoc“ koalic pro jednotlivé akce?
Můžeme to předpokládat, například se jedná o V4, kterou se po volbách budeme snažit resuscitovat do stavu V4+, na bázi Orbánova plánu svazku suverénních států střední a východní Evropy. Takový vývoj bude jasněji odrážet nejenom rozdílnost zájmů a možností jednotlivých zemí, ale i nedemokratickou povahu současné EU, kde vládnou velké státy a ty menší jsou ovládány. Naproti tomu nepředpokládám ale, že projekt vytvoření nárazníkové zóny, tzv. Trojmoří, bude životaschopný.
Každopádně jde o další příklad postupného rozkladu EU ve smyslu někdejšího projektu tzv. vícerychlostní Evropy. Ale stylem, kteří jeho autoři nepředpokládali.
Co to znamená pro Evropskou unii, která má vlastní diplomatické a vojensko-průmyslové ambice?
Myslím, že ambice jsou to jediné, co má EU k dispozici. Uslyšíme spoustu prázdných slov a proklamací, ale tím to nejspíš skončí. Je zde ale nebezpečí, že tyto ambice přerostou na další tlak na omezení práv jednotlivých států, takzvaně „více Evropy“ a na tlak urvat pro vedení evropské komise více moci.
Fotogalerie: - V Pankrácké sekyrárně
Právě v době osmdesátého výročí nastupuje nová vláda v Německu, která otevřeně deklaruje úsilí o aktivnější vojenskou a diplomatickou roli ve světě. Co bude znamenat obnovení aktivního a militarizovaného Německa?
Když je vyhlášen nějaký mimořádný stav, vláda dostává větší pravomoci a začne si vyřizovat účty s vnitřním nepřítelem, v tomto případě nejspíš půjde o AfD, stejně jako si nacisté vyřizovali účty s komunisty začátkem 30. let minulého století. Nová vláda se podle mne bude soustředit na upevnění a udržení se u moci. V tom jí ale bude AfD překážet. Domnívám se, že znovu militarizovat Německo poté, co Ursula von der Leyenová byla ministryní obrany, nebude vůbec snadné. Navíc podpora Němců nějakému válečnému dobrodružství je trvale nízká.
Ovšem za mnohem podstatnější považuji fakt, že dochází k drsné politické a diplomatické roztržce mezi Německem a USA. Posledním příkladem je reakce J.D. Vance a Marca Rubia na zprávu německé zpravodajské služby, která označuje AfD za extremistickou stranu a odhaluje pronásledování této politické strany německou kontrarozvědkou. Američtí politici na to reagovali výroky o nové Berlínské zdi a nové přestrojené totalitě.
Posledních 80 let stála rovnováha v Evropě na jakémsi modu vivendi mezi USA a Německem, přičemž USA mají v Německu dodnes stotisícovou okupační armádu. Konec tohoto uspořádání může mít nedozírné následky.
Uvidíme také jak dopadnou volby v Rumunsku, které jsou trnem v oku EU.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 7 čtenářů)
Souhlasíte s Jiřím Kobzou?
autor: Jakub Vosáhlo
jan1415
