Blíží se oslavy osmdesáti let od konce druhé světové války a z EU zaznívá varování kandidátským zemím před cestou do Moskvy. Komisařka Kallasová k tomu řekla, že „jakákoli účast na přehlídkách nebo oslavách 9. května v Moskvě nebude evropskou stranou vnímána lhostejně“. Co to podle vás vypovídá o dnešní době a dnešní Evropské unii?
Jsem toho názoru, že taková prohlášení odráží panickou hrůzu byrokratů Bruselu z logicky přicházejících změn, vyvolaných jejich neschopností řídit EU smysluplně a budovat její konkurenceschopnost. Můžeme to brát i jako důkaz nedemokratického přístupu vedení EU k jednotlivým státům, kde si dovolili vyhrát konzervativní politici, kteří prosazují vlastní politiku. Chápu, že státy, které se podílely na nacistických zločinech nemají zájem oslavit konec (jimi prohrané) války. Stejně tak chápu i postoj německé vlády k oslavám 80. výročí konce největšího masakru v dějinách.
Slova Kallasové v přesném překladu znamenají jediné: „Nepovažujeme osvobození Evropy od genocidního německého nacismu za důvod k oslavám, ale naopak. Pro nás to nebylo vítězství, ale porážka“. Ostatně proto se nyní v západní Evropě i u nás tak masivně přepisuje historie, zejména právě ve vztahu ke druhé světové válce. Z tohoto obludného zdroje pochází i nedávná slova Zelenského o tom, že nemůže zaručit bezpečnost účastníků moskevských oslav. To už je otevřená hrozba násilím. Pokud by byla naplněna, budeme kvůli ukrajinským banderovcům už opravdu ve válce.
To osmdesáté výročí slavíme v atmosféře, kdy se opět začíná mluvit o střetu Evropy s Ruskem a premiér Fiala dokonce rýsuje nějaké časové horizonty, kdy má přijít. Nemělo by nám právě toto výročí připomenout, že čím více se mluví o válce, tím víc se reálně přibližuje?
Ano, je to standardní postup, jak do jazyka společnosti dostat slovo „válka“ před tím, než ji rozpoutáme. Pro stávající vládu by jakýkoliv mimořádný stav znamenal odložení voleb a udržení se u moci, takže chápu jejich postoj k ukrajinskému konfliktu i jejich snahu všelijakými iniciativami a dodávkami zbraní a střeliva (na dluh) jej udržet v chodu. Tomu odpovídá i nasazení provokatérů na protiválečné demonstrace, laxní přístup policie k nim a vůbec probíhající hon na ruské (čínské, íránské a další) špiony. Strávil jsem ve válečné zóně jako civilista 6 měsíců a všechny takové „signály“, které vysílá náš přední signalista, beru velmi vážně.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo