Zeman, Duka i Okamura jsou vláčeni mediálním bahnem. Děsivé, tři miliony Čechů dřou bídu, 200 tisíc bezdomovců, 900 tisíc exekucí. A vyděračství Merkelové… Poslanec SPD se zlobí

27.02.2018 15:50

ROZHOVOR „Když si uvědomíme, že současná EU (po podpisu Lisabonské smlouvy) už dávno není tou Unií, do které jsme (na základě referenda) vstupovali, tak kdo a proč chce upírat občanům právo se svobodně (a závazně) vyjádřit a rozhodnout o své budoucnosti v EU?“ ptá se místopředseda zahraničního výboru Sněmovny Jiří Kobza z SPD.

Zeman, Duka i Okamura jsou vláčeni mediálním bahnem. Děsivé, tři miliony Čechů dřou bídu, 200 tisíc bezdomovců, 900 tisíc exekucí. A vyděračství Merkelové… Poslanec SPD se zlobí
Foto: Archiv JK
Popisek: Jiří Kobza

Předseda ČSSD Jan Hamáček i první místopředseda Jiří Zimola v podstatě souhlasí s tím, aby šli do vlády s Babišem, Zeman jim doporučuje, ať nechtějí ministerská křesla. Sjezd přišel s usnesením, kdy vyzval ANO, aby nenominovalo do vlády trestně stíhané osoby. Sjezd ale nehlasoval o přísnějším návrhu sociálnědemokratických senátorů, který měl označit trestně stíhané osoby za zásadní překážku vstupu do vlády. V médiích už zaznělo, že potřebují mít vyjednávací pozici, a kdyby jasně řekli, že Andreje Babiše ve vládě odmítají, dali by bianko šek SPD. Vznikne vláda ANO s podporou KSČM a ČSSD, nebo s podporou KSČM a SPD? Co by bylo lepší?

Po sjezdu je ČSSD rozdělena, a není tudíž zárukou stabilních a předvídatelných postojů. Z pohledu SPD a dlouhodobých zájmů ČR, které se snažíme prosazovat, se jeví, s ohledem na zkušenosti minulých vlád s účastí ČSSD, jako lepší varianta vláda bez participace ČSSD.

Proč bez ČSSD?

Důvodů je mnoho, zejména zahraničněpolitické – ČSSD je euronadšenecká až eurosubmisivní strana směřující k začlenění ČR do takzvaného tvrdého jádra EU. Prosazují přijetí eura, což je obojí pro nás nepřijatelné. Důležité jsou i důvody vnitropolitické – ČSSD v minulosti ukázala, že prosazuje pro nás nepřijatelnou silnou státní regulaci, multikulturní a genderovou agendu, podporuje politické neziskovky, relativizaci tradičních hodnot. To není program SPD, kterým jsme se zavázali našim voličům. SPD proto podpoří pouze takovou vládu, která bude prosazovat volební program SPD.  

Vaše SPD je na tapetě, co se týká výroků v souvislosti s táborem Lety u Písku. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v této souvislosti u Moravce pochyboval o tom, jak je možné, že se člověk jako Tomio Okamura vůbec dostal na post místopředsedy Sněmovny. Za vážnou situaci považuje to, že „byl Parlamentem demokraticky v tajné volbě zvolen člověk, jehož veřejně prezentované názory jsou skutečně rasistické, xenofobní, neonacistické, a to nemluvím o populismu a demagogii“. Co míníte o kauze Lety a snaze odvolat Okamuru z postu místopředsedy Sněmovny?

Výroky pana Rychetského jsou od soudce Ústavního soudu alarmující – nejen, že tím naprosto zpochybnil svou nestrannost a nezávislost soudce, ale jde o nepravdivou pomluvu a očerňování jiného ústavního činitele. Jde o žalovatelné výroky. Navíc zpochybňuje výsledek hned dvojích demokratických voleb, sněmovních a volbu místopředsedy. Musím se tedy sám ptát, jaký má tento pán vztah k demokracii, protože jeho výroky spíše ukazují na „stařičkého mocnáře“ než na ochránce demokracie v ČR.

Kauza Lety je do značné míry umělá, z historického hlediska je uzavřena, nemá smysl se k ní vracet, fakta jsou jasná. Snahu o její medializaci stejně jako snahu o odvolání Tomia Okamury z pozice místopředsedy Sněmovny vnímáme jako zoufalou snahu KDU-ČSL o odvedení pozornosti od skutečné podstaty kauzy Lety. Tou je podivně předražený odkup vepřína za prostředky státu. Měli bychom připomenout, že tento podivný obchod byl protlačen přítelem politických následovníků sudetoněmeckých politiků Danielem Hermanem, bývalým ministrem za KDU ČSL.

Jiří Weigl upozorňuje, že jde o jakousi snahu namočit do holokaustu i Čechy, že v případě Let šlo o „český koncentrák“…  Jak se ostatně díváte na polský zákon, který zakazuje označovat koncentrační tábory z druhé světové války umístěné na území Polska za „polské“?  

Ano, jde o další kapitolu přepisování moderních válečných a poválečných dějin, o pokus relativizovat vinu nacistického Německa a zcela v rozporu se skutečností ji přenést na státy a národy, které samy přinesly v boji proti nacismu statisíce obětí a které byly určené nacistickou mocí k likvidaci. Polský přístup, který s ohledem na oběti, které polský národ přinesl během druhé světové války, distancuje Poláky a Polsko od nacistických zvěrstev, páchaných v táborech na polském území, je zcela pochopitelný. Paralela s kauzou Lety je nepřehlédnutelná.

Prezident Zeman pokračuje dál v kritice vůči lidem, kteří se vůči němu vymezují. Politologa Jiřího Peheho označil za nejhloupějšího českého novináře. Takzvané pražské kavárně pak Zeman vzkázal „shut up“, ti, kdo křičeli na kardinála Duku, jsou „pisklouni.“ O čem to svědčí? Uráží pražskou kavárnu, nebo je jeho kritika na místě?

Jde, s nadsázkou řečeno terminologií trestního zákona, o přiměřenou obranu – Duka, ale hlavně prezident Zeman (stejně jako Tomio Okamura a SPD) jsou roky vláčeni mediálním bahnem a uráženi všemožnými i nejhrubšími způsoby. Proto se této reakci nelze moc divit. V případě udavačského antidukovského dopisu je kritika namístě.

„Pokud Česko podlehne blouznivcům prosazujícím Czexit, bude to ekonomická a civilizační katastrofa,“ říká komentátor Petr Honzejk a vůbec není sám, kdo vidí jen katastrofické scénáře, pokud by k vystoupení České republiky z EU došlo. Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý předpokládá po Czexitu krach firem, propouštění, a to možná i na desetiletí. Už samotný začátek debaty na toto téma podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara vyděsil japonské investory, kterým musel údajně vysvětlovat aktuální politickou situaci. Co o tom soudíte?

Jde spíše o politické a osobní než věcně ekonomické reakce z jedné části spektra – často jde totiž o osoby profesně a obchodně ekonomicky navázané na obchod se zeměmi EU nebo přímo zaangažované ve strukturách přímo či nepřímo souvisejících s EU. Proto jejich názory rozhodně nepovažuji za objektivní a nezávislé.

Na druhé straně je dobré zase zmínit věcné a nezaujaté reakce jiných renomovaných akademiků, ekonomů a právníků zabývajících se bez osobní zaangažovanosti problematikou evropské integrace – Pavel Kohout, Markéta Šichtařová, Hana Lipovská, Jiří Malý, Tomáš Břicháček, Miroslav Ševčík – ti zastávají buď opačná, nebo neutrální stanoviska z hlediska Czexitu, nepokládají ho za žádnou tragédii, ani ekonomickou. Upozorňují – mimo jiné ve shodě s SPD – na to, že společný evropský  trh vznikl před EU, v rámci Evropských společenství, a vzájemně výhodné ekonomické vztahy by mohly být zachovány i po odchodu ČR z politické nadstavby Evropských společenství, EU, pokud by v hlavních členských zemích nepřevládl motiv pomsty a zhrzenosti nad racionálním ekonomickým kalkulem.

A nesmíme vynechat ani druhou stránku mince – vyjednávací sílu a argumenty ČR – sídlí zde mnoho firem ze zemí EU, včetně bank, které zde generují obrovské zisky a dividendy, ty budou mít určitě zájem na výhodných ekonomických vztazích i do budoucna, a podobně. ČR proto není v tomto vztahu nějakým nezajímavým prosebníkem.

Novinářka Petra Procházková píše, že nechce, aby o našem členství v EU v referendu „rozhodovali nevzdělanci a tupci, ignoranti s fašistickými sklony a manipulovatelné mozkové trosky“. Doufá, že nepřipustíme, aby o složitých a odborných věcech rozhodovali lidé, které to vlastně ani nezajímá a dokáží jen opakovat tupá laciná hesla o tom, jak nám EU zakazuje to či ono. Přidala i výzvu: „Piráti! Vzpamatujte se! Tohle není transparentní svoboda, co předvádíte, ale totální hazard a nezodpovědnost.“ Co říci k názoru, že v referendu by rozhodali „tupci, ignoranti…“ a tak dále? Hnutí ANO referendum o EU odmítá. Co si o tom myslíte?

Opět se nabízí otázka, jaký vlastně má tato paní Procházková vztah k demokracii, že tak vehementně odmítá možnost demokratické volby. Že tito (podle ní „omezení, tupí a ignorantští“) občané byli dost dobří, aby odhlasovali vstup ČR do EU (v tomto zákoně nebylo předepsané žádné předepsané množství podpisů, žádná minimální účast voličů). Když si uvědomíme, že současná EU (po podpisu Lisabonské smlouvy) už dávno není tou Unií, do které jsme (na základě referenda) vstupovali, tak kdo a proč chce upírat občanům právo se svobodně (a závazně) vyjádřit a rozhodnout o své budoucnosti v EU?

Všiml jste si, že právě ti, kteří se nejvíce ohání „ochranou demokratických hodnot“ je nejvíce odmítají, když si někdo dovolí požadovat právo vyjádřit svůj názor? Navíc je zde ve hře ještě jeden faktor. Osobně platný zákon o referendu, neomezeném některými tématy, považuji za velice důležitý faktor zvýšení respektu ČR, který se zejména v jednání s orgány EU velice dobře uplatní. SPD chce v první řadě dosáhnout reformy EU a její transformace na Unii evropských národů, spolupracujících v Evropském hospodářském prostoru. Můžeme tento způsob spolupráce připodobnit k EHS a smlouvě EFTA. Zejména pro tato jednání může zákon o referendu, které umožní Czexit, nezastupitelnou roli, nemluvě o dalších sporných direktivách EU jako zbrojní zákon a podobně.

Navzdory tak často zmiňovanému hospodářskému růstu řada lidí žije v relativní bídě a v exekucích. Zároveň se od nás vyváží pryč obrovské množství kapitálu. Co s těmi problémy dělat? Čím to je? Jsme tak hloupí, že neumíme hospodařit, jak se svými osobními financemi, tak vytvořit vlastní hospodářství, aby nás neměli v hrsti cizinci? Je to chyba politiků?

Ano, tři miliony lidí dřou bídu, 200 tisíc bezdomovců, skoro 900 tisíc exekucí… Tato čísla jsou děsivá sama o sobě. Je toho opravdu mnoho, co v této oblasti stát dluží svým občanům, které nedokázal nebo ani nechtěl ochránit. Je toho mnoho, co je nutné změnit, exekuce jsou nejkřiklavějším případem.

Co s tím?

Je nutná razantní změna systému exekucí, zestátnění exekutorů, zastropování úroků pouze do výše nákladů na exekuci, veřejné soudní projednání exekuce za přítomnosti dlužníka, stržení peněz až po pravomocném rozsudku, zvýšení minima, které musí splácejícímu dlužníkovi zůstat a podobně. Jde o to, aby se dlužník nedostal do situace, kdy nebude pro něj mít smysl pracovat, protože cokoliv si vydělá, vezme mu exekutor.

Pro zahraniční investory zavést povinné reinvestice, omezení repatriace zisku, povinnost danit nikoli jen v místě sídla firmy, ale hlavně v místě fyzického podnikání a tvorby zisku.

Takže odpověď je rozhodně ano, v první řadě opravdu jde o „chybu“ politiků a zákonného a institucionálního rámce ekonomiky.



Nejen o krizi liberální demokracie hovořil profesor Tomáš Halík v Otázkách Václava Moravce. Populismus nabízí podle něj nový politický model, který zpochybňuje model liberální demokracie a právního státu a přichází s modelem přímé demokracie, „která znamenala likvidaci právního státu a kultury, která tu vznikala od osvícenství“. To vše má souvislosti i se sociálními sítěmi, kde si lidé „hýčkají svůj tekutý hněv“ a právě toho populisté využívají. Změnit by se podle něj měla i média. „Nejde o to, aby byly zastoupeny všechny názory, ale aby tam byli lidi, kteří mají co říct,“ konstatoval. Co na to říci?

Návod k cenzuře, která již probíhá, opakování nesmyslné teze o nadřazenosti takzvané liberální demokracie (bezobsažná fráze) nad ostatními formami demokracie. Demokracie je přece jen jedna, buď je, nebo není – princip, kdy rozhoduje většina, i dle Ústavy jsou rovnocenné nástroje zastupitelské i přímé demokracie, která je plnohodnotnou součástí evropské kultury a historie. Právní stát přece nenarušuje přímá demokracie, ale selektivní spravedlnost, nevymahatelnost práva a nedotknutelnost veřejnoprávních médií od dob spacákové revoluce.

Víc a víc novinářů zjišťuje, že poslušné papouškování mainstreamu je lépe placeno než prosazování vlastního názoru, propadá autocenzuře a stávají se ochotnými služebníky propagandistické mašinerie. Dosahují tím hlubokého rozdělení společnosti na ony dvě základní skupiny, jejich vlastní ghetto vyvolených a ghetto zavržených (těch ostatních), jak je trefně pojmenoval Petr Žantovský.  Myslím, že to jen ukazuje na stále větší vzdálenost oněch samozvaných „elit“ od reálného života a jejich neschopnost porozumět problémům občanů.

Připomínáme si kulaté výročí „Vítězného února“. Je ohrožena demokracie? Co demokracii ohrožuje a jak tomu zabránit? Jak reagovat na tvrzení, že je demokracie ohrožena i útoky na veřejnoprávní média? Jakub Janda například varuje, že po útoku na Český rozhlas přijde útok na Českou televizi, pak na neziskovky a kohokoliv, kdo nebude chtít držet ústa. Takový scénář je prý jednoduše čitelný z řady států. Šéfredaktor Forum 24 Pavel Šafr vybízí čtenáře, aby přispívali jeho serveru, protože je potřeba chránit nezávislá média. Je to skutečně tak špatné? Na druhou stranu se tu hovoří o cenzuře „dezinformačních“ serverů či Facebooku…

Je otázkou, která média jsou opravdu nezávislá a objektivní. V případě pana Šafra o tom mám velké pochyby. Pokud se veřejnoprávní média mění v nekritické propagandistické kanály, pokud podivné „neziskovky“ prosazují pod záminkami boje „s hybridními“ hrozbami svoje politické cíle, potom se ptám, kde je naše svoboda slova a myšlení? Zase zde cítím podprahové poselství, že hloupí občané sami nepoznají pravdu, propagandu a desinformaci, a proto potřebují „zkušené“ experty typu Jakuba Jandy, aby jim vysvětlili, čemu mají věřit a co si mají myslet.  Odmítám cenzuru (a to i čím dál rozšířenější novinářskou autocenzuru) v jakékoliv formě!

Prezident republiky Miloš Zeman v TV Barrandov řekl, že by si velice přál personální změny v České televizi (kvůli jejímu arogantnímu chování). Cestou podle něj je dvojí zamítnutí zprávy o hospodaření ČT Poslaneckou sněmovnou. Tímto způsobem lze podle zákona odvolat Radu ČT…

Činnost ČT i ČRo stojí skutečně za pozornost. Z veřejnoprávního média se stal nástroj jednosměrné propagandy, manipulace veřejného mínění a cenzury informací. Redakce publicistiky, zpravodajství, ale v poslední době dokonce i sportu se předhánějí v tom, jak správně prezentovat to či toho, tak aby to správně zapadlo do požadovaného politického zadání nebo osobních ambicí redaktora. Kampaň proti prezidentovi, SPD a jejím představitelům nemá obdoby od doby před rokem 1989. Například opravdu objektivní informace o klíčových tématech (volby u nás, prezidentská volba, nadcházející volby v Maďarsku a v Itálii, demonstrace, kde občané protestují proti přístupu svých vlád, kriminalita migrantů a podobně) se v ČT i v ČRo objevují velmi sporadicky.

Spíše můžeme současnou práci obou těchto organizací označit jako „hon na neposlušné“. To ale s původním posláním veřejnoprávních médií má málo společného. Tím nechci šmahem odsuzovat všechny pořady, některé jsou i objektivní (třeba večerníčky nebo zprávy o počasí). Domnívám se, že změny ve vedení (a zejména způsobu vedení) obou těchto organizací jsou nezbytné. Chceme skutečně apolitické, objektivní a nezávislé médium. Současné vedení ČT a ČRo však dává jistotu, že je toto naše přání velmi naivní. Myslím si, že kroky vedoucí k nápravě současného stavu jsou nevyhnutelné a zaslouží podporu

Kancléřka Angela Merkelová ve videovzkazu účastníkům neformálního summitu EU připomněla, že některé státy z rozpočtu EU čerpají víc, než do něj přispívají, aby podpořily svůj hospodářký rozvoj. Přitom nechtějí uprchlíky. Vyzvala opět k projevení solidarity. Jak na tyto apely reagovat?

Pokud diskutujeme stejné prohlášení Angely Merkelové, pak se nejedná o apel, ale ultimátum. Reagovat tedy lze pouze jako na každé vyděračské ultimátum. Odmítat nátlak, odmítat vydírání. Trvat na svém stanovisku, odmítat jednou provždy jakékoli další pokusy o odevzdávání dalších kompetenci na nadnárodní úroveň, zejména v azylové a migrační politice. Nějak mi uniká, že by EU byla solidární s jednou třetinou našeho národa, která podle veřejných statistik dře bídu? 

Michael Žantovský upozornil na slova předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera na mnichovské bezpečnostní konferenci. Tam Juncker přišel s požadavkem rozšířit princip většinového hlasování v Evropské radě na otázky evropské zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky. „Podle Junckera Evropská unie nemůže vystupovat na mezinárodní scéně jako náležitě silný partner, pokud nebude v těchto otázkách vystupovat jednotně, a to i za cenu uplatnění názoru většiny proti nesouhlasícím členským zemím,“ poznamenal Žantovský a všímá si Junckerových slov, že takovýto posun je možný i bez změny Smlouvy o Evropské unii. Podle Žantovského je to tak zásadní věc, že by si zasloužila referendum…

I ředitel knihovny Václava Havla může mít někdy pravdu...

Uplynuly čtyři roky od horké fáze Majdanu. Jak hodnotit to, jak ukrajinská revoluce změnila svět? K čemu vývoj směřuje?

Ukrajinská revoluce především změnila, a to negativně, Ukrajinu – tisíce mrtvých, ekonomický pokles, další emigrace do Evropy, utužení vlády oligarchů a kmotrů, téměř permanentní demonstrace. Převládající nespokojenost obyvatel, kteří jsou mnozí ve velmi těžké situaci. Na těžce zkoušené obyvatele Luhansku a Doněcku Evropa zapomněla. Je to jen další smutný výsledek „exportu demokracie“ a důkaz, že tato demokracie ani v „rozvojových zemích“, ani v Evropě opravdu nefunguje. Demokracie je přece o tom, že občané si sami řeší svoje záležitosti bez zasahování ze zahraničí. Doufám, že přínos Majdanu pro svět bude poučení a vážné varování, že demokracie není laciná děvka a nedá se zneužít bez tragických následků.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Senátní kandidát Ladislav Jakl: Nezvednu ruku pro žádnou buzeraci. K bruselské centralizaci mám skutečný odpor

0:01 Senátní kandidát Ladislav Jakl: Nezvednu ruku pro žádnou buzeraci. K bruselské centralizaci mám skutečný odpor

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR „Mé názory voliči i na Žižkově či Vinohradech znají. Dlouhodobě, celých posledních…