Pane někdejší poradče Václava Klause a Mirka Topolánka, v jaké situaci se po volbách ocitla ODS? Co pro ni výsledek znamená? A jak se říká - "kdo za to může"?
Neznamená to nic jiného než pokračování dlouhodobého trendu - ODS neztratila své voliče minulý týden. Neztratila je ani minulý rok. Ztrácí je po statisících již od roku 2006. Poukazoval jsem na to ve svých analýzách, varoval jsem ODS, že musí začít řešit svůj největší problém - ztrátu důvěry svých voličů. Poukazoval jsem i na příčiny ztráty důvěry. Bohužel jediný, kdo si uvědomoval příčiny a důsledky této dlouhotrvající situace, byl Mirek Topolánek. A v momentě, kdy o problému začal mluvit, byl odvolán.
Kdo za to může?
Začal bych tím, že za to rozhodně nemůže jeden člověk ani jedna chyba. Již dnes slyšíme od špičkových politiků ODS, že viníkem je kde kdo a kde co - od Topolánka až po Václava Klause, od Petra Nečase až po média. A dokonce i voliči.
Nic z toho není pravda. Ta ztráta důvěry se táhne a zrychluje již od doby, kdy vznikly kraje a s nimi regiony ODS. Tehdy došlo k rekonstrukci orgánů ODS, vznikly regionální rady, ty velmi rychle získaly kontrolu nad nejvyšším orgánem strany mezi Kongresy, Výkonnou radou. A regionální rady začaly i kontrolovat volby delegátů na Kongresy, začaly rozhodovat o tom, kdo bude na kandidátkách strany. A regiony samy byly v některých krajích pod kontrolou těch, kterým dal Mirek Topolánek pojmenování "Kmotři". Petr Nečas sice toto pomenování nazval "politickým zločinem", ale sám přiznal existenci "osob z příšeří, které vykonávají vliv na rozhodování strany, aniž nesou jakoukoliv politickou odpovědnost". ODS se okamžitě po Topolánkově odvolání prohlásila za "očištěnou" a problém prohlásila za věc minulosti.
Neřešila jej. Ani před tím, ani potom.Hledat příčinu v "nedobré startovní pozici" nebo v "placení ceny za vládnutí v koalici" nebo ji shazovat na Petra Nečase a jeho skandál, který k těmto předčasným volbám vedl, je zbytečné a hloupé. Jít ještě dále v hledání jednoho "viníka" až k Mirkovi Topolánkovi je ještě hloupější. Hledat příčinu v tom, že se ODS rozhodla na své kandidátky umístit komunální a krajské politiky, je nesmyslné.
Výsledek ODS není důsledkem jedné chyby, není ani důsledkem toho, že ji vedl jeden slabý politik, není vinou jednoho "viníka".
Vše, co jsem zatím vyjmenoval, všechny důvody, které mají nějak "omluvit" špatný výsledek ODS, jsou důsledkem dlouhodobé neschopnosti a nevůle ODS řešit problémy, které byly zřetelné již před deseti lety a které mohly ještě před několika lety být řešeny bez politického zemětřesení, s důrazem a klidem.
Scházela jen vůle.
ODS měla vždy snahu problém neřešit, ale popřít, prohlásit za něco, s čím se již vyrovnala, a doufat, že jej ustojí. Samozřejmě, že neustála nic. Problém stále rostl a nakonec se proměnil v krizi, ale ani tehdy se jím vedení ODS nezačalo zabývat.
Tomu, kdo se zajímá o genezi a vývoj ztráty důvěry ODS, bych doporučil svou analýzu "ODS a prohrané volby", kterou jsem napsal po volbách 2010, a sérii článků, ve kterých chování ODS popisuji. Ty články se dají nalézt na několika místech na internetu.
Co je problém ODS a k čemu jeho neřešení povede, jste popsal na podzim 2008 v článku "Už ODS ví, proč prohrála volby"?
Jak to dopadne, když se ODS reformuje tak, aby se žádná reforma nekonala, jsem popsal v článku "Poslední kapka reformy ODS" v dubnu 2010. Poslední kapka to nebyla, takových "reforem" a slavnostních deklarací byla ještě celá řada. Vedení ODS dalo najevo, že mimořádný kongres chce svolat až na měsíc leden.
Zároveň někteří jeho členové jako Miroslava Němcová a Jiří Pospíšil dali najevo, že by mohli chtít znovu kandidovat, což v případě Pospíšila roztrpčilo "ODSáckého" glosátora Petra Štěpánka. Reaguje vedení na situaci správně? A mají jeho členové kandidovat?
Já osobně si myslím, že svolání Kongresu na leden je dobré. Rozumím Petrovi Štěpánkovi a dalším, kdo by rádi viděli Kongres v řádu několika týdnů. Problém je, že v mnoha oblastech ODS mají od loňského roku předvolené delegáty, často spíše vybrané krajskými bosy. Odklad do ledna dává čas místním sdružením a oblastem svolat sněmy, zvolit delegáty, diskutovat o tom, co od svých delegátů očekávají, diskutovat potřebné změny ve stanovách a struktuře strany.
To, zda kdokoli chce kandidovat, je jeho právem. Ale od každého, kdo v minulosti byl v čelných orgánech strany, bych požadoval vysvětlení, co tam poslední roky - u mnoha z nich jde o deset a více let, dělal. Zda si vůbec všiml, že ODS ztratila za léta mezi 2006 a 2013 jeden a tři čtvrtě milionu voličů, a co udělal pro identifikaci a řešení problému.
Jak reaguje vedení ODS na vzniklou situaci jsem již napsal. Bohužel reaguje jako vždy. A diví se, že ztráta důvěry a s ní ztráta voličů pokračovala, ačkoliv vedoucí politici ODS, v čele s Martinem Kubou, slavnostně prohlásili problém kmotrů za vyřešený.
Fotogalerie: - Tygr Andrej Babiš
Fotogalerie: - Kalousek roznášel v hospodě jitrnice
 modified-635182340828038955.jpg&id=14589)
Co má ODS se svými 16 poslanci v příští sněmovně provozovat?
Provozovat by měla standardní pravicovou politiku. Měla by prosazovat své dlouhodobé programové cíle formulované v takzvaných "Poděbradských Artikulech" a měla by vystupovat věrohodně a otevřeně. Do sněmovny byli letos za ODS zvoleni někteří, i když je jich bohužel málo, skutečně dobří a důvěryhodní poslanci. O ně by se měla opírat ODS ve své opoziční roli. Měla by být opozicí rozumnou a konstruktivní, rozhodně by něměli opakovat to, co předváděla v opozici sociální demokracie - neměli by každých půl roku iniciovat hlasování o nedůvěře vlády a měli by ke každému vládnímu zákonu připravit a alternativní pravicový návrh a seznámit s ním veřejnost. Neměli by opakovat to, co už několikrát předvedla sociální demokracie - měli by být připraveni v případě neřešitelné vládní krize přijmout odpovědnost, aniž propadnou panice, jako se to opakovaně stalo sociálním demokratům, kteří dokázali svrhnout již několik vlád, aniž měli připravenu jakoukoliv alternativu a aniž byli schopni odpovědnost převzít.
Měli by být slyšet a vidět jako team, kterému záleží na dobré pověsti a ekonomické odpovědnosti. Měli by zároveň ukázat, že být pravicový neznamená být asociální. Měli by poukazovat na škodlivost socialistických "receptů na blahobyt" a představovat reálné a uskutečnitelné alternativy.
Kde je vlastně politické místo ODS? Co konkrétně má hájit, které skupiny má oslovovat a čím má být jiná než konkurenční TOP 09? Jaké postoje má zaujmout k Evropské unii, míře zdanění, státním výdajům, sociální politice či zdravotnictví? Nebo bude "táhnout" něco jiného?
ODS nemusí hledat své místo na politické mapě. Své místo má, neměla by z něho tak často a tak lehce odbíhat kamsi jinam.
Postoje ke všem těmto programovým oblastem ODS definovala například ve výše zmíněných "Poděbradských Artikulech" a jiných programových dokumentech. Táhnout, pokud budou voliči ODS věřit, budou všechna tato témata a táhnout nebude žádné, pokud voliči ODS neuvěří. Získat zpět důvěru hlavně svých bývalých voličů je pro ODS úkolem číslo jedna.
Které osobnosti může nabídnout jako výkladní skříň nové ODS?
To se ukáže do Kongresu. Je jich dost, otázka je, kdo se do poloviny ledna dokáže vyprofilovat. Nechci předjímat, i když mám, jako každý, své favority. Jsou zde někteří noví poslanci, například profesor Fiala nebo Jana Černochová z Prahy, jsou zde dobří a ve svém okolí známí starostové a místostarostové. Jsou zde vynikající osobnosti, které bohužel doplatily na bídný volební výsledek ODS, jmenoval bych třeba docenta Zvěřinu z jižních Čech nebo Honzu Skopečka ze středních Čech, je zde europoslanec Edvard Kožušník, bývalý primátor Jan Koukal - a už jsem zase tam, kde jsem nechtěl být, těch osobností je skutečně mnoho a nemohu je zde jmenovat všechny.
Andrej Babiš a jeho ANO... Je to konkurence ODS, nebo ne?
Andrej Babiš a jeho ANO není ničí konkurencí. Jeho hnutí nemá žádnou uchopitelnou ideologii, nemá program, který by mohl být analyzován a oponován, nemá ve sněmovně klub poslanců, se kterým by se dalo rozumně jednat a který by byl předvídatelný a konsistentní. Stejně jako poslanci Věcí veřejných neznají tito Babišovi poslanci ani jeden druhého, neznají parlamentní procedury a zvyklosti, a budou mít dost práce sami se sebou. Navíc na ně rozkol a zmatení autorit v sociální demokracii uvrhl přidanou odpovědnost, kterou nesou jako druhá (a díky rozkolu v ČSSD možná i první) největší strana. Nikdo neví, zda budou vystupovat pravicově, levicově a zda při tom budou konsistentní, nebo jak se říká "každý pes jiná ves".
Kolik procent pravicových hlasů je "uvězněno" ve volebním výsledku ANO?
Nemyslím, že je jich příliš mnoho. Nevím, kolik "ztracených" voličů ODS volilo ANO, ale myslím, že to byli spíše předem nerozhodnutí voliči, kteří nevěří parlamentním stranám a dříve spíše nevolili, nebo jsou to bývalí voliči levice.
Pakliže nebudou předčasné volby, lze si možná jen obtížně představit, že by Karel Schwarzenberg vedl TOP 09 do dalších bojů o poslanecká křesla.
Co tedy s TOP 09? Kalousek, Gazdík, Farský, Hudeček, Polčák... Či někdo jiný?
Neznám situaci v TOP 09 tak podrobně, abych si troufal tipovat, kdo stranu povede po odchodu Karla Schwarzenberga. Ale ta strana má svého přirozeného lídra v Miroslavu Kalkouskovi - a toho pokládám za pravděpodobně nejlepšího politika, myslím tím člověka, který ovládá dokonale své řemeslo, u nás.
Co říci k Václavu Klausovi, jeho podpoře bloku Hlavu vzhůru!, jeho poslední knize a jeho politické budoucnosti? Jak ještě může zasáhnout do dějin české pravice?
Václav Klaus je stále živ, a pokud vím, je zdráv. Proto by bylo chybou jej odepisovat. Hlavu vzhůru! pokládám za jeho největší omyl. Bohužel, pokud vím, mělo se původně jednat o něco zcela jiného a dopadlo to jako u nás vždy - to, co se z toho vyklubalo, se hlavně díky lidem, kteří se na to nabalili, změnilo a zůstal projekt podle mě neschopný života.
Hranici dvou procent překročila mimoparlamentní Strana svobodných občanů, která sice je euroskeptická, ale poslední dobou se vymezuje k Václavu Klausovi. Může tato partaj "vykvést" za čtyři roky v něco nadějnějšího?
Svobodní v něco nadějného již "vykvetli". Potřebují se zbavit některých zlozvyků, potřebují nalézt vztah ke svým partnerům, které musí přestat urážet, a musí se rozhodnout, zda chtějí vyhrávat volby, nebo vyhrávat akademické diskuze. Musí se rozhodnout, zda svůj program chtějí uskutečňovat v maximální možné míře, a smířit se s tím, že se jim nepodaří uskutečnit více, než jim jejich skutečná síla umožňuje, nebo se musí rozhodnout, že nic z toho nechtějí a počkají, až vyhrají volby nadpoloviční většinou a uskuteční vše najednou.
Ale to jsou problémy růstu, kterými trpí od svého vzniku, a musím přiznat, že jsou mnohem lepší, než byli ještě nedávno. A začínají se mezi nimi objevovat, či spíše mezi nimi růst, skutečné osobnosti. Přeji jim úspěch a věřím, že se ho dočkají - a nebude to dlouho trvat.
Jak hodnotíte její výkon v kampani?
Počínali si velmi dobře. A vezmu-li v úvahu, že ač se na nepřízeň medií rády vymlouvají všechny politické strany, u Svobodných se nejedná o výmluvu, ale o fakt, počínali si výborně. Média je ignorovala zcela ostentativně, hlavně ta veřejnoprávní, a přesto dokázali ztrojnásobit počet svých voličů.
Kdybyste měl teď zakládat pravicovou politickou stranu, jak byste ji orientoval? Je na pravé straně politického spektra nějaká "mezera na trhu"? A chtějí vlastně Češi politicky vyhraněnou pravici, která se nebude stydět tvářit se a projevovat se jako pravice?
Žádnou politickou stranu bych právě teď nezakládal. Pravicový volič má na výběr od středopravé TOP 09, přes pravicovou ODS, až po více vyhraněně pravicové Svobodné. Já bych tedy stranu nezakládal, ale pracoval bych pro obnovu důvěryhodnosti a síly ODS anebo politický debut Svobodných. Nepochybuji o tom, že obě strany své voliče naleznou.
Psali jsme:
autor: Jaroslav Polanský
