Donalda Trumpa a co od něj čekat jsme rozebírali mnohokrát. Mám ale „guilty pleasure“ sledovat jeho vystoupení, stejně jako vystoupení lidí z jeho okolí. Nemáte dojem, že o té „klíčové“ otázce Ukrajiny, kterou tady všichni žijí, mluví Trump jako o nějaké vedlejší věci? Jako by ho to nezajímalo. Většinou z něj vypadne, ať to řeší Evropani a ať dávají 5 % na zbrojení. Co z toho má český volič vyčíst?

Donald Trump je ztělesněním geopolitické změny, jež je významnější, než se odehrála v roce 1989. Jak prohlásil v roce 2018 zesnulý Henry Kissinger, který ji zaznamenal mezi prvními: „Trump může být jednou z těch postav v historii, která se občas objeví, aby označila konec jedné éry a přinutila ji vzdát se svých předstírání. Nemusí to znamenat, že ví to nebo ono, či že přemýšlí o nějaké skvělé alternativě, může to být jen náhoda.“ Tento jeho výrok je v souladu s výkladem dějin Georga Wilhelma Friedricha Hegela, jak ho popsal ve své práci Filozofie dějin z roku 1837, tedy „lstí rozumu“.

V tomto konkrétním případě jde o posun od teorie Heartlandu ležícího uprostřed Světového ostrova, jenž se rozprostírá od řeky Volhy po řeku Jang-c’-ťiang a od Arktidy po Himálaj, britského geopolitika Halforda Mackindera, který ji zformuloval v roce 1919: „Kdo vládne východní Evropě, ovládá Heartland; kdo vládne Heartlandu, ovládá Světový ostrov; kdo vládne Světovému ostrovu, ovládá svět.“ Novou geopolitickou arénou se stává oblast Indického, a zejména Tichého oceánu, a v širším měřítku vesmír, což ukazuje i souboj o přistání na Měsíci. Už to nejsou jen USA a Rusko, respektive Sovětský svaz, ale i Čína, Indie a Japonsko, přičemž Evropa v podstatě zůstává stranou. Dalším důsledkem této změny je obrovská geopolitická nestabilita, jejímž projevem jsou nedávné události v Gruzii, Jižní Koreji, Rumunsku, Sýrii a v Evropě pád vlád v Německu a ve Francii.