S kým byste ze současné politické garnitury nejraději udělal další knihu rozhovorů?

S nikým, protože to jsou všichni - alespoň jak je mohu sledovat v médiích – ideologové. Mají příliš ploché myšlení, a to je na knihu málo. Ve veřejném prostoru se rýsuje několik výrazných postav a shodou okolností jsou to ženy. Brožová, Bradáčová, Marvanová a Drtinová, za nimi cítím silné příběhy. Umí se vzepřít loveckým družinám, které jsou schopné jen sloužit a dbát na svůj prospěch. S nimi by se dala kniha udělat. Jejich životy jsou plné rebélií, jsou kreativní a individuální. Odmítají být materiálem pro sny druhých a naplňují jen své sny. Mají sílu k ius resistendy, ovládají právo odporu. Svou energii napřely do boje za dodržování pravidel, protože vědí, že to je důležitější než sama pravidla, která my tak rádi stále měníme. Kniha by se s nimi ale dala udělat až opustí funkce a budou moci hovořit zcela svobodně.

Už jste udělal knihu - rozhovor třeba s poslancem Karlem Schwarzenbergem. Co on pro vás znamená?

Karla Schwarzenberga jsem zpovídal v letech 1988 a 1989 jako emigranta se silným příběhem, a ne jako politika. Později mě na něm zaujalo, že dlouho po návratu do Čech nepotřeboval měnit své staré názory. Když vstoupil do politiky, byl samozřejmě nucen činit kompromisy, a to ho trochu jinak přibrousilo. Náš problém je v tom, že se pak i na takovéto osobnosti díváme morálním rastrem a nechápeme, že politika je o prosazování možného a ne o morálních ideálech.