Okamura žaluje: Práce jim smrdí a kradou. Tihleti vám ničí život

Kniha je pojatá jako slovník vybraných pojmů. Například pod písmenem E se skrývá komentář k ekonomické krizi, Evropské unii nebo eutanazii. Okamurův knižní počin doprovází ilustrace Pavla Kantorka. Kapitolu o politice symbolicky dokresluje obrázek dvou bavících se mužů s popisem: „Co myslíte, jsem dost velké hovado na to, abych se mohl uplatnit v politice?“

Příčina celosvětové ekonomické krize je podle Okamury jasná. Propojení byznysu s politikou, kdy se nejen v USA bankéři stávali ministry financí, banky financovaly volební kampaně a takto zvolení politici pak rušili pravidla, aby banky mohly nerušeně krást. „Doslova a do písmene. To je příčina světové krize,“ míní.

Stovky pomatených Špidlů vymýšlí blbosti

„Příčina evropské dluhové krize je podobná. Stovky pomatených Špidlů za horentní sumy vymýšlí blázniviny, které nás stojí miliardy eur, s pomocí kterých bohatne modrá, oranžová i šedá podsvětní šlechta,“ píše jadrně podnikatel.

Aktuální dění v Evropské unii podle něho nemá žádné dobré řešení. „Evropa je složená z desítek národů, které se nikdy nevzdají své státoprávnosti. Síla Evropy je mimo jiné založená právě na té různorodosti a bohatosti národů. Unifikace nemá šanci. Všechny federální projekty v Evropě zatím zkrachovaly – původní římská říše, následující Říše římská národa německého i mnohonárodní Rakousko Uhersko,“ uvádí Okamura v nové knize.

Ideálním řešením by podle něho byl svobodný liberální evropský hospodářský prostor svobodných svéprávných zemí.

Kandidát na senátora dále zdůrazňuje silnou absenci tradičních historických hodnot. „Vlast, národ, společnost, rodina. To byl donedávna žebříček hodnot, které jsou již pryč. A nemůže za to komunismus, jak se nám pokaždé snaží mnozí hlupáci (či snad chytráci?) namluvit. Výmluva na komunismus je hodně slabomyslná,“ uvádí.

Nebezpeční gauneři a pseudonestraníci typu Fischera

Podle jeho slov totiž žádný režim ani žádná doba nemůžou a nesmí být tím zásadním hybatelem v nás. Na tomto místě pak Okamura připomíná slova jednoho z klasiků, abychom si nestěžovali na dobu, protože doba je jen taková, jakou si ji uděláme.

Prostor ve své knize kandidát do Senátu věnuje i problematice KSČM. Podle Okamury je zásadní, aby se současná komunistická strana kontinuálně a neustále nedistancovala od komunismu samotného, ale od kariéristů a těch, kteří mají z dob minulého režimu máslo na hlavě. „A je jedno, zda je má ve svých řadách KSČM, ODS, ČSSD, nebo jsou to dnes naoko nestraníci jako expremiér Fischer,“ píše důrazně.

Pro jakoukoli stranu či ideu jsou totiž prý největším nebezpečím gauneři, kteří politiku využívají jako mocenský výtah k získání peněz či moci.

Tomio Okamura též dokazuje, že je pro něho zásadní obrana občanských svobod. Příklad dává na příznačném a často diskutovaném tématu kouření. K umění žít totiž podle jeho slov patří i umění užívat si. „Když mám chuť na ovar, dám si ovar, když sedím s přáteli kuřáky nebo s panem senátorem Kuberou, mám chuť dát si cigaretku,“ píše.

Zákazy kouření jsou protiústavní. Kuřáci i nekuřáci mají mít stejná práva

„Myšlenka zakázat kouření v hospodách je principielně protiústavní. Nikdo nemá právo majiteli podniku nařizovat, jestli jeho hosté v jeho podniku smí dělat to či ono. Kuřáci i nekuřáci mají stejná práva. Všichni se svobodně rozhodnou, zda půjdou do zakouřené putyky nebo do voňavé nekuřácké kavárny. Tuhle svobodu má nekuřák, ale kuřáka o ni chceme připravit. Omílané tvrzení, že se zákony proti kuřákům jsou ve výsledku všichni spokojení, je nehorázná lež,“ upozorňuje podnikatel.

Jednoznačně podle něho neplatí ani záminka ochrany zaměstnanců. „Pokud jako číšník nastupuju do práce, činím tak s tím, že vím, v jakém prostředí budu pracovat. A pracovní smlouvu podepisuju dobrovolně. V daleko horším prostředí pracují hutníci nebo kaliči,“ argumentuje Okamura v knize Umění žít.

„Státní zákazy a regulace v oblasti neřestí, drog, alkoholu nepřinesly nikdy nic dobrého – kvůli zákazu se kouřit nepřestane. A ani nevidím důvod, proč by se přestat mělo. Naše radosti nám často škodí – i to patří k naší svobodě volby. Nikdo, ani sebechytřejší poslanec, lékař nebo úředník nemá právo nám ji brát,“ dodává k tématu razantně.

Polovina informací v médiích jsou lži

Dnešní média a jejich často záměrně neobjektivní přístup rozebírá Tomio Okamura poměrně zeširoka. „George B. Shaw napsal něco v tom smyslu, že inteligentní člověk ví, že polovina informací, které čte, slyší v médiích, jsou lži. A jen velmi inteligentní člověk ví, která polovina to je,“ připomíná slova anglického dramatika a prozaika.

Sám Okamura na sobě podle svých slov zažívá, jak jsou texty, které o něm v posledních měsících vyšly, překroucené nebo vyloženě lživé. Jen se prý navíc mihl v anketách k prezidentským volbám a začala mediální smršť. „Velkou část novinářů vůbec nezajímalo, proč bych chtěl či nechtěl kandidovat, čeho bych chtěl dosáhnout – nejdůležitější byly drby, lži smíchané s polopravdami o naprosto nepodstatných věcech,“ konstatuje.

„Kdybych se neznal a pročetl noviny a internet za poslední rok, pak se musím zvednout a přinejlepším se zfackovat. Za to, že se tak vypočítavě cpu do politiky, proto, že mi krachují firmy a nemám peníze a těch šedesát v Senátu mě zachrání, protože jsem politický neumětel a Švejk a do všeho se pletu, protože jsem chladný v posteli a odkopl jsem Gejšu číslo 2. Stačil měsíc a z mediálního miláčka Okamury média udělala naprosto blbé hovado,“ shrnuje Tomio Okamura.

Co se také dočtete v knize „Umění žít“:

Dopravní podnik často téměř nepoužitelné stroje nakupoval, jako by měly podvozky z platiny. Co s tím? V prvé řadě grázly, jako je Dvořák a jeho kumpáni, zavřít, až zčernají. Ve druhé fázi bych se zamyslel nad motivací manažerů takových firem a nad jejich výběrem. Do čela takových firem musí přijít profesionální manažeři, nikoli parta tlačená korumpovanými politiky.

Martin Roman, exšéf ČEZ, aktuální symbol korupčního propojení byznysu s politikou napříč stranami, říká, že jeden člověk nemůže pohnout celou mašinérií. Lže jako obvykle. Všichni o jeho propojení a kšeftech věděli od prvopočátku. Jediný, kdo si toho nevšiml, byla policie, státní zástupci a BIS. Všichni ze zákona odpovědní za to, aby se podobná podezření šetřila. Schválně kolik z nich zvedlo zadek a něco vyšetřilo? Museli přijít Švýcaři, rozkrýt tunel kolem Mostecké uhelné a teprve pak se najednou ze sna probudil premiér Nečas. Druhá věčně spící panna v našem vládním ansámblu.

Křičet a konat – to by mělo být heslo každého slušného občana. Nenaříkat, že to či ono mohou ti druzí, byť z velké části to může být a je pravda. To, co můžeme dělat pro svou zem dnes a denně, je také větší občanská angažovanost. Dodnes jsme nechávali správu veřejných věcí těm, kdo o ni usilovali nejvíc – lidé většinou neschopní se uživit v občanském životě, lidé patologicky toužící po moci, lidé chorobně závislí na zlodějnách.

Smůla je, že právě ti, kterým tvrdá a užitečná práce smrdí, jsou ti, kdo nakonec zbídačují miliony těch, co dřou celý život. Spekulantům z celého světa nikdo jachty a tryskáče nezabavil. O střechy nad hlavou přišly ale miliony dělníků po celém světě. Je tohle normální? Nemusím být marxista, abych zcela jasně viděl, že v tomhle systému je něco strašně špatného. Pán spadne a sedlák si za něj nohu zláme – to psal už náš Karel Havlíček.