Po Zdeňku Bakalovi je Andrej Babiš druhým z pětice nejbohatších českých občanů, který zaměřil svou pozornost na oblast médií. Zdeněk Bakala, jehož bohatství odhadl časopis Forbes na jaře letošního roku na 26,9 miliard korun, získal v roce 2006 podíl v časopise Respekt a v srpnu 2008 koupil většinový podíl firmy Economia, která vydává deník Hospodářské noviny a několik desítek odborných časopisů.
Andrej Babiš, jehož bohatství spočítal časopis Forbes na 40 miliard korun, zahájil vstup do světa médií bezplatným týdeníkem 5plus2, pokračoval koupí společnosti MAFRA a nově mu přibude Rádio Impuls. „Koncentrace médií v rukou několika magnátů není v zájmu demokratické společnosti, nicméně v podmínkách tuzemského tržního kapitalismu je zřejmě nepostihnutelná, tudíž nezměnitelná,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Radim Hreha.
Mediální aktéři musí prosazovat zájmy svých majitelů
Podle bývalého ředitele Slovenské televize mohou vliv mediálních magnátů redukovat pouze média veřejné služby. „Nezměnitelná je totiž i etika, morálka či profesionalita všehoschopných šéfredaktorů, komentátorů a dalších mediálních aktérů, kteří slouží svým chlebodárcům. Ti všichni, stejně jako jejich předchůdci z dob totality, musí navenek sofistikovaně, nicméně prvoplánově prosazovat zájmy svých vydavatelů, či majitelů,“ vysvětluje Radim Hreha.
Psali jsme:
Profesor Jan Jirák z katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd UK vnímá nákup a Babišovo či Bakalovo proniknutí do této oblasti podnikání jako pojistku do budoucna. „Je to něco, co se dlouho nemusí využít, ale pořád tam ta možnost je. A nejde jen o mediální obraz přímo těch vlastníků, takhle přímočaře to být nemusí, ale je tam možnost ovlivňování obrazu jiných, s čímž se dá pochopitelně obchodovat. Ale přitom se to nemusí vůbec naplnit, velkou roli tam opravdu hraje charakter pojistky,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz profesor Jan Jirák.
Názory na nějakou záležitost se nedozvíme z obou stran
Přímočaré podpory Babišových či Bakalových aktivit se obávat nemusíme. „Nemyslím si, že by ten konglomerát byl ovládán takhle primitivně. Ale lze si představit, že určitý soubor témat nebo názorů na nějakou záležitost se v dobrém načasování objeví právě v těchto médiích, nebo že se něco nedozvíme pohledem z obou stran, ať už se bude týkat rozhodování politického nebo ekonomického charakteru. To, že bude jednostranný nebo mírně posunutý pohled, si představit umím. Ale to proti nynějšímu stavu nebude zase až tak velký rozdíl,“ podotýká profesor Jirák.
Politický a mediální komentátor Českého rozhlasu a prorektor Akademie managementu a komunikace Petr Žantovský dává vstup obou boháčů do světa médií do kontrastu s bývalým ředitelem televize Nova. „Vladimír Železný byl také nesporně bohatý člověk, jehož vliv byl v letech, kdy nejmocnější domácí médium vlastnil, nesrovnatelný s čímkoli. Zásadní rozdíl je v tom, že Železný byl podnikatel, který chtěl podnikat v médiích a kterého média zajímala. Nepodnikal v uhlobaronství, potravinářství, v bionaftě či jiných komoditách,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Tabery vysvětlil, proč o aktivitách Bakaly Respekt nepíše
Za Železného éry měla televize Nova jednoznačně nejserióznější zprávy. „Nebylo to tam jako teď, kdy začnou krví na ulici, pokračují hormonálními problémy našich popových hvězd a končí zvířátky. Železný jakožto špičkový intelektuál měl zájem na tom, aby televizní žánry byly odlišené jeden od druhého. Zpravodajství musí být seriózní, aby mu divák důvěřoval. To je zákon médií a Železný z toho jako profesionál v médiích při řízení vycházel. Tenhle princip pánové Bakala a Babiš nemají, těm je to jedno. Pro ně je to způsob, jak docílit vstupu na veřejné mínění, aby podpořili jiné své podnikatelské aktivity,“ míní Petr Žantovský.
„Nezávislost“ novinářů ilustruje Radim Hreha i na výroku šéfredaktora týdeníku Respekt a držitele Peroutkovy ceny za novinařinu Erika Taberyho z doby, kdy zemí hýbala kauza OKD vlastněná jeho chlebodárcem Zdeňkem Bakalou. „Zřejmě jen málokdo by oponoval tomu, že chválit svého majitele by působilo nepatřičně. Pokud ale nemáme někoho chválit, nemůžeme ho ani kritizovat. I proto jsme se rozhodli, že o aktivitách našeho majitele – Zdeňka Bakaly – nepíšeme,“ připomíná Radim Hreha Taberyho kuriózní výrok.
Nezávislý regulační orgán by tvrdě postihoval neetické praktiky
Proto je podle mediálního analytika nutné trvale zvyšovat profesionalitu zpravodajství a publicistiky veřejnoprávních médií. „Mimo jiné omezováním podezření ze zneužití produkce médií veřejné služby ke zhodnocování investicí mediálních magnátů. Kupříkladu upřednostňováním ´doporučených´ vytipovaných novinářů jako hostů ve vysílání,“ říká pro ParlamentníListy.cz Radim Hreha tak, že se mezi řádky dá číst upozornění na častý výskyt hostů z vydavatelství Economia ve vysílání veřejnoprávní televize.
Je přesvědčen, že je nutné řešit situaci systémově, není-li už pozdě. „Jednou z možností je rozšíření snižujících se kompetencí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ve stylu nově založeného britského nezávislého regulačního orgánu, jenž by analyzoval činnost médií a tvrdě finančně postihoval neetické praktiky. Nový dozorný orgán by měl býti teoreticky na médiích i politicích nezávislý,“ zdůrazňuje mediální analytik s poukazem na to, že Zdeněk Bakala přispěl v roce 2010 na kampaň ODS, TOP 09 a VV celkem 28,5 milionu korun.
Může dojít na spojený lobbing obou mediálních magnátů
Jakoukoli úpravu či novelu v oblasti regulace médií ale musí schválit Parlament. „Myslíte, že sněmovna v současném složení bude schopna něco takového schválit? Věřme, že ano. I když spojený lobbing obou mediálních magnátů může generovat tlak, kterému nemusí odolat ani Hrad,“ zamýšlí se Radim Hreha, vítěz výběrového řízení na generálního ředitele ČTK v roce 2009, jemuž ale bylo zákulisními machinacemi znemožněno funkci převzít a v opakovaném výběrovém řízení už Rada ČTK zvolila kandidáta, před nímž napoprvé Hrehu upřednostnila.
Profesor Jan Jirák zmiňuje i skutečnost, že média jsou v tuto chvíli velmi nestabilní byznys, a tak investice do něj nutně nemůže být motivována jen touhou po nějakém vytváření zisku. „Při troše štěstí to může do budoucna přinést nějaké docela zajímavé zhodnocení investice, ale také to může představovat dlouhodobě ztrátovou záležitost. Destabilizace tohoto byznysu je v tuto chvíli dost velká,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jan Jirák.
Ostatní hráči se mohou spojit proti Babišovi
Právě takováto situace nahrává hráčům se silným finančním zázemím, kteří si mohou takovéto riziko dovolit. „To, že pan Babiš sestavuje portfolio z tištěných médií, internetových a rozhlasových je dost tradiční způsob, který hlavně svědčí o tom, že je to opravdu silný hráč a že si to může dovolit. Ale ani bych nevylučoval to, že to vyvolá nějakou odezvu možná i na úrovni politické. Například že by se proti němu mohli ostatní hráči spojit,“ myslí si profesor Jirák.
Na hodně zajímavý způsob, jak může svět médií fungovat, upozorňuje Petr Žantovský s tím, že novým šéfredaktorem „Babišových“ Lidových novin se stal István Léko, někdejší šéfredaktor a spoluzakladatel magazínu Euro. „Právě tento časopis má velký článek s bývalým stbáckým důstojníkem, který měl mít co do činění s Andrejem Babišem,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Upoutávka v metru je jako podprahové sdělení ve filmu
Vypadá to jako upoutávka na článek či samotný časopis, když se ve stanicích metra na zeď promítají reklamní sdělení a na jednom z nich čteme, že „Stbák říká, že Babiš z 98 procent nebyl agent StB, protože si to agenti vymysleli“. „Tohle je titulek, který vám podprahově běží na zeď každé dvě minuty v metru a bliká tam už druhý týden. To je velmi zajímavé spojení, protože tam lidé jezdí, a proto nestačí zaregistrovat nic víc, než že jim jen blikne tenhle titulek,“ konstatuje Petr Žantovský.
„Trošku mi to připomíná slovutné příběhy z protektorátu, kdy byli lidé zavíráni do koncentačních táborů za podprahová sdělení, kdy promítač v kině promítá týdeník o vítězném tažení německých vojsk na sovětském území a do toho každé dvacáté, třicáté okénko prostřihne detail s portrétem Stalina. Každý psycholog vám řekne, že to podstatné, co si z toho týdeníku odnesete, je ten Stalin, a ne to vítězné tažení německých vojsk. To se teď děje úplně obdobně s tou větou, že z 98 procent nebyl pan Babiš stbák,“ tvrdí Petr Žantovský.
Můžeme se toho obávat, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat
„A když si teď vezmu – a to není žádná konspirační teorie – návaznost osobností Babiš, Komárek, Léko, Lidové noviny, Euro, čeští novináři, jejich vysoká tolerance vůči panu Bakalovi, vůči panu Babišovi a jejich postupné přejímání těch nových paradigmat v české politice, kde už přestalo jít o myšlenky a ideje, ale jde už jen o podporu podnikání komplexů i jednotlivců, tak potom žijeme v jiné zemi, než jsme žili před měsícem,“ myslí si Petr Žantovský.
Podle profesora Jiráka z hlediska dopadu na mediální scénu vůbec nehraje roli to, že jeden velký magnát v politice přímo zapojený není jako Zdeněk Bakala a naopak druhý jako Andrej Babiš se chystá na přímý vstup do vlády. „Vliv, který to může mít, platí bez ohledu na tuhletu skutečnost. Na to, jestli z toho máme mít strach, bych odpověděl parafrází Járy Cimrmana: ´Můžeme se toho obávat, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat´,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Jan Jirák.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
