Je velice absurdní, že svým voličům nyní pan Telička slibuje, že vyjedná dotace vyšší. Hned po vstupu do EU začala destrukce našich cukrovarů, které ač byly plně konkurenceschopné a dokázaly zpracovat cukr nejen pro místní trh, ale i pro trhy východní, v Evropské unii pro ně nebylo místo. Cukrovary však nezničil trh, ale politika EU, která nabízela obrovské prostředky cukrovarům, které přestanou vyrábět. Koneckonců na novém trhu by neobstály, jelikož ceny neurčoval trh, ale evropský úředník: „Zatímco před vstupem do EU prodávali naši zemědělci cukrovou řepu za tržní cenu 900 korun za tunu, po vstupu Evropská unie cukrovarům přikázala, aby cukrovou řepu vykupovaly za 1470 korun za tunu. Mávnutím kouzelného proutku tak došlo k téměř padesáti procentnímu zvýšení. Nemůžeme se proto divit, že nás v obchodech čekal doslova cenový šok, jak se uvádí v článku Konec cukříku v Čechách od Arsena Lazareviče na webu finmag.cz

Kdy vstoupil politik v EU do zemědělství?

Koneckonců tradice destrukce zemědělství začala v EU už v 70. letech. Zavedly se obrovská cla vůči třetím zemím (všechny země mimo EU) a zároveň se nastavily obrovské subvence zemědělcům. V 80. letech proto vznikaly stále zvětšující se zemědělské přebytky, se kterými si EU nevěděla rady. Zahájila tak intervenční nákupy, což v překladu znamená, že za peníze daňových poplatníků se nakupují zemědělské výrobky zemědělců, co neumí prodat. Přebytky se také vyvážely. Dnes se ale politika změnila a dnes se dávají dotace i těm, kteří žádné potraviny neprodukují, za předpokladu, že „vlastníci udržují půdu v dobré zemědělském nebo environmentálním stavu“.

Situace je nyní taková, že zemědělské lobby je natolik silné, že je téměř nemožné ho rozbít. A lze pochybovat, že tak učiní politici v evropském parlamentu, kteří chtějí v klidu čerpat své obrovské mzdy a poté i důchody.