„Jádro pudla je v tom, že se u nás nevyplácí důchody na kalendářní období, jako všude v Evropě, ale na klouzavý měsíc. Každý důchodce má termín jiný. Jeden bere čtvrtého, jiný až čtyřiadvacátého dne v měsíci. A ten druhý je tudíž okraden na valorizaci důchodu neboť důchody se u nás nevalorizují od prvního ledna jako třeba státní mzdy, ale od lednového výplatního termínu,“ vysvětluje Karel Zítek. Vystudovaný matematik, jenž je dnes živnostníkem v oboru výpočetní technika a pečuje o invalidní manželku, na tenhle "penzijní tunel" přišel už před osmnácti lety, kdy jeho žena dostala první výplatu invalidního důchodu. A už dlouhá léta se za svou pravdu a vzájemnou rovnost důchodců dnešních i budoucích soudí.

Důchodci obraní o miliardy

S manželkou žije Zítek v malé vesnici Podůlšany u Hradce Králové. Když dostala první výplaty invalidního důchodu, v číslech znalý choť se v nich nemohl dopočítat a přišel na krádež čtvrtletí za bílého dne. Stát, potažmo Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), léta letoucí okrádá důchodce o různé částky při valorizacích důchodů. Z pár drobných se ale za ta léta staly miliardy. „Pokud by průměrný důchod v roce 1990 činil 2500 korun a tehdejší důchodce se dožil dneška, kdy je průměrný důchod pro jednoduchost asi 11 500 korun, pak by celková valorizace činila 9000 korun a takový důchodce byl v průměru ošizen zhruba o 3000 korun. U toho s výplatním termínem až čtyřiadvacátého to pak dělá skoro 6400 korun. Pokud měl takový starodůchodce roku 1990 důchod vyšší, dělá to ještě více,“ vypočítává s tím, že za zmíněné období proběhlo třicet valorizací. Pokud by všichni tuzemští důchodci, co se jich kdy valorizace týkala, ještě žili, tak jde o částku řádově kolem 10 miliard korun. „Žijícím důchodcům, kterých je i s invalidy kolem dvou milionů devíti set tisíc, se podle mě dluží tak tři miliardy,“ odhaduje.