Před zahájením prací bylo nutné prostudovat hlavně archivní materiály, ale i vyzpovídat pamětníky a dlouholeté zaměstnance podniku. Následně přišlo na řadu shánění dílů, které jsou u vozů K2 typické, ale už se běžně nepoužívají. „Jednalo se třeba o svítilny, povrchové materiály v interiéru, sedadla, prvky kabiny řidiče nebo vnější oplechování. To je provedeno přinýtovanými vlnitými plechy, aby bylo dosaženo co největšího odlehčení tramvaje,“ vysvětlil Jiří Černý z technického odboru DPMB.

Některé díly bylo potřeba koupit, jiné vyrobit, některé se našly přímo v DPMB. Dokonce se měnilo, a to s jinými dopravními podniky, třeba bratislavským a pražským.