Kýžený okamžik nastal v neděli 11. listopadu v 11 hodin, tedy přesně sto let poté, kdy vstoupilo v platnost příměří z Compiègne, formální ukončení první světové války. Bruntál byl od jejího začátku odvodním místem pro Slezsko a také místem, kde už v prvních měsících války odešly na věčný odpočinek její vojenské oběti.

V přilehlém prostranství u židovského hřbitova byl v té době zřízen vojenský hřbitov, kde bylo pohřbeno celkem 150 vojáků z různých koutů tehdejšího Rakouska-Uherska. V období po druhé světové válce hřbitov upadl v zapomnění a později byl zlikvidován, aniž byli jakkoliv připomenuti pohřbení vojáci.

Společná snaha Klubu Za starý Bruntál (KZSB), města Bruntálu a dalších organizací i jednotlivců o nápravu této skutečnosti nakonec vyústila ve zbudování pietního místa, které je osazeno zídkou a tabulkami se jmény padlých vojáků a také dřevěným křížem z dílny bruntálského řezbáře Františka Nedomlela.

Nedělní odhalení pietního místa si nenechala ujít řada hostů včetně velvyslance Maďarské republiky Miklóse Borose a maďarského vojenského přidělence Annuse Zsolta, senátora Ladislava Václavce, náměstka hejtmana Moravskoslezského kraje Jana Krkošky a řady dalších hostů.

Poté, co zazněly projevy starosty Bruntálu Petra Ryse, maďarského velvyslance Miklóse Borose, senátora Ladislava Václavce a předsedy KZSB Pavla Rapušáka, účastníci společně vysadili lípu pokory – symbolický význam tohoto okamžiku i stromu samotného vyzdvihnul ve svém projevu starosta Petr Rys: