Na druhou stranu, ale ne každá zakázka vysoutěžená za cenu výrazně nižší než předpokládá projekt, je přínosem. „Samozřejmě z praxe víme, že pro vítězství sahají firmy k různým praktikám. Nejčastěji jde o podhodnocení nabídek, což v konečném důsledku může vést ke zhoršení kvality zakázky. Přesto právě podmínka nejnižší ceny je nejčastěji používané kritérium pro výběr uchazeče. Jenomže hodnotit nabídky i podle jiných kritérií, označovaných jako „ekonomická výhodnost“, není při platné legislativě tak jednoduché a obce podobný postup velmi zvažují, například i proto, že se neúspěšné firmy relativně často obracejí na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. A ten za jediné kritérium, které je 100% objektivní, považuje jen cenu díla, pokud není ovšem kvalifikována jako „mimořádně nízká“. Realizace zakázky se tím značně zpožďuje a v případě dotačních akcí to může samotnou zakázku i ohrozit,“ vysvětluje Petra Šebestíková

A zároveň připouští, že  existují i případy, kdy se daří hodnotit zakázku podle jiných kritérií, než je nejnižší nabídková cena, třeba vybavení dětských hřišť. „Problém hledání optimálních kritérií, které by garantovaly transparentnost, není jen v České republice. Nalezení správných kritérií trápí snad všechny veřejné zadavatele, proto se tímto problémem vážně zabývá i evropská exekutiva. Snad se tedy legislativcům podaří dát do souladu veřejné zakázky s veřejným zájmem, u něhož nemusejí hrát vždy hlavní roli finance,“ dodává Petra Šebestíková.