„Rádi bychom ukázali, že všechna sídliště nejsou stejná, že to nutně nemusejí být monotónní shluky krabic vyprojektované anonymním týmem v projekčním ústavu,“ vysvětluje hlavní autorka projektu Lucie Zadražilová z Uměleckoprůmyslového musea v Praze. „Panelová sídliště mají svou minulost, přítomnost a v mnoha případech i rozvojový potenciál a pro své obyvatele představují domov. Bylo by proto chybou zavírat oči před osobitostí řady z nich a nechat se ovlivnit jednostrannými odsudky,“ dodává.

V Pardubickém kraji se do nejužšího výběru dostaly čtyři celky z krajského města: Dukla se stavěla od konce 40. do konce 50. let a její podobu ovlivnila doktrína socialistického realismu. Rozsáhlé Polabiny jsou ukázkou urbanistického a správního řešení sídlištní výstavby na principu okrsků; první a druhý okrsek, na které jsme se zaměřili, byly budovány v 60. letech. V sousedství historického jádra vyrostlo na přelomu 70. a 80. let sídliště Karlovina s kompozicí z věžových a deskových domů. Nejmladším celkem v našem výběru je „mikrosídliště“ Dašická z druhé poloviny 80. let, kde je použita atypová stavební konstrukce sestávající z lichoběžníkových panelů a cihelné dozdívky. Fasády tvoří bílý a modrošedý keramický obklad kontrastující s červenými rámy oken – je těžké uvěřit, že i takhle může vypadat panelák. Výběr doplňuje sídliště Komenského Náměstí v Litomyšli, jehož původní řešení je po architektonické i urbanistické stránce poměrně banální, velice zajímavá je však úprava, jakou mu v letech 2001–2002 vtiskl ateliér Josefa Pleskota.