„Rádi bychom ukázali, že všechna sídliště nejsou stejná, že to nutně nemusejí být monotónní shluky krabic vyprojektované anonymním týmem v projekčním ústavu,“ vysvětluje hlavní autorka projektu Lucie Zadražilová z Uměleckoprůmyslového musea v Praze. „Panelová sídliště mají svou minulost, přítomnost a v mnoha případech i rozvojový potenciál a pro své obyvatele představují domov. Bylo by proto chybou zavírat oči před osobitostí řady z nich a nechat se ovlivnit jednostrannými odsudky,“ dodává.
V Pardubickém kraji se do nejužšího výběru dostaly čtyři celky z krajského města: Dukla se stavěla od konce 40. do konce 50. let a její podobu ovlivnila doktrína socialistického realismu. Rozsáhlé Polabiny jsou ukázkou urbanistického a správního řešení sídlištní výstavby na principu okrsků; první a druhý okrsek, na které jsme se zaměřili, byly budovány v 60. letech. V sousedství historického jádra vyrostlo na přelomu 70. a 80. let sídliště Karlovina s kompozicí z věžových a deskových domů. Nejmladším celkem v našem výběru je „mikrosídliště“ Dašická z druhé poloviny 80. let, kde je použita atypová stavební konstrukce sestávající z lichoběžníkových panelů a cihelné dozdívky. Fasády tvoří bílý a modrošedý keramický obklad kontrastující s červenými rámy oken – je těžké uvěřit, že i takhle může vypadat panelák. Výběr doplňuje sídliště Komenského Náměstí v Litomyšli, jehož původní řešení je po architektonické i urbanistické stránce poměrně banální, velice zajímavá je však úprava, jakou mu v letech 2001–2002 vtiskl ateliér Josefa Pleskota.
Na realizaci těchto sídlišť se často podíleli velmi schopní architekti, kteří tvůrčím způsobem rozvíjeli myšlenky architektů a urbanistů meziválečné avantgardy. Výstava se rovněž věnuje otázkám urbanismu, dispozicím bytů, umělecké výzdobě sídlišť i stavebním technologiím. Neopomíjí ani otázku, jaká je věková, vzdělanostní a profesní struktura zdejších obyvatel a jak se proměnila od doby výstavby. „Na příkladech ukazujeme, co se s vybranými panelovými sídlišti děje dnes, zda regenerační zásahy přispěly ke zlepšení obytného prostředí nebo naopak narušily genia loci těchto celků,“ doplňuje Lucie Zadražilová.
Grantový úkol Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu je pětiletým výzkumným a výstavním projektem, na kterém spolupracují téměř dvě desítky historiků architektury, urbanistů, památkářů, demografů a dalších odborníků z muzejních i akademických pracovišť. Odborným garantem je historik umění profesor Rostislav Švácha, institucionálně projekt zaštiťuje Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Ministerstvo kultury ČR projekt podporuje v rámci grantového programu výzkumu a vývoje národní kulturní identity (NAKI).
Vedle souhrnné česko-anglické monografie o problematice sídlišť a dílčích odborných textů a publikací je hlavním výstupem projektu série třinácti výstav v jednotlivých krajských městech, která v roce 2017 vyvrcholí soubornou výstavou v Praze. Výstavní cyklus je určen zájemcům z řad odborné i laické veřejnosti. Expozice podle návrhu architektonického ateliéru A1 Architects (Tereza Schneiderová, Lenka Křemenová, David Maštálka) má podobu stylizovaného panelového městečka. Šest volně stojících prvků z lehčeného betonu vyrobila na míru pro účely projektu firma LIAS Vintířov. Autorem grafického řešení je Štěpán Malovec.
Panelová sídliště představují důležitý urbanistický, architektonický i historický fenomén. Přestože byla nejtypičtější a nejrozšířenější formou hromadné bytové výstavby 50. až 80. let a dnes na sídlištích žijí více než tři miliony obyvatel České republiky (konkrétně v Pardubickém kraji to je 82 695 obyvatel, tedy 17% z celkového počtu lidí v kraji), je výzkum jejich významu a sociokulturní role teprve v počátcích. Po letech jednostranné kritiky a odmítání jsme dnes nicméně svědky vzrůstajícího zájmu o téma panelových sídlišť nejen mezi odborníky, ale také mezi současnými umělci.
Psali jsme:
autor: pardubice.eu
