Polozapomenutý. Tajuplný. Karlův Hrádek, Karlshaus, ležel v tichu hlubockých hvozdů šest a půl století. Poslední písemná zmínka je ze sedmdesátých let čtrnáctého století. Od té doby tu na žulovém ostrohu na levém břehu Vltavy, zarůstal nálety a občas k němu zamířila noha turistova. Spolek Karlův Hrádek, čili parta nadšenců z Hluboké, Purkarce a okolí, mu ale v posledních čtyřech letech vrací v úzké spolupráci s hlubockou radnicí v čele se starostou Tomášem Jirsou zašlou krásu v intencích půvabné gotické zříceniny.

Ještě vloni tu vládli výzkumníci, archeologové a její studenti. Letos už je vnitřek hradu k nepoznání. Archeologické sondy a bádání, které přinesly řadu překvapivých zjištění o původním osídlení, skutečném záměru, který s hradem měl jeho zakladatel císař Karel IV., i o zániku hradu, nahradilo zbrusu nové pódium, které v sobotu krásnými slovy vysvětil hlubocký farář Thomas van Zavrel. „Prosím toho, který není vidět, aby tady lidé našli pokoj, který ve světě nenajdeme,“ uvedl ve své řeči Thomas van Zavrel. A jako první pódium „zasvětila“ folková kapela Zlatý Skořápky, která celý den vyhrávala k poslechu i pobroukávání přítomných.

Na programu se podílelo hned několik oslavenců. Sto osmdesát let letos oslavuje Muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství NZM Ohrada, které tu mělo svůj stánek s lektorskými programy a sbírkovými předměty na téma voroplavby stejně jako Vorařský spolek Vltavan Purkarec, který v srpnu oslaví 120 let. I proto bylo v nedalekém purkareckém muzeu voroplavby otevřeno celý den. A vyrobit si na středověké zřícenině vlastnoručně zmenšeninu vorové tabule byla výzva hlavně pro šikovné děti.