Přispěla bohužel i velká byrokracie ze strany státních orgánů, která mnohým bere chuť dělat poctivé řemeslo. Postupně tak byli z firmy propuštěni všichni zaměstnanci a výroba byla zastavena. Firma ještě v letošním roce prováděla doprodej výrobků za výprodejní ceny a prostory provozovny se postupně vyprazdňovaly.
První zmínka o hořické keramičce spadá do závěru 19. století
Dne 14. července 1898 vyšel v hořických novinách poprvé inzerát, oznamující vznik kamnářské firmy Josefa Vavrušky. Zprávy z té doby jsou velmi kusé, není znám ani tehdejší počet zaměstnanců, ani zda již v té době firma sama vyráběla kachle. Firma ale musela být úspěšná, neboť podle zpráv z městské kroniky vyhrála několik konkurzů na vybavení kamny v některých nově budovaných školách v Hořicích, později ve 20. letech minulého století i na dva činžovní domy.
V roce 1926 byla v Hořicích pod železničním přejezdem směrem na Hradec Králové postavena nová továrnička vybavená třemi pecemi vytápěnými uhlím. V té době již firma vyráběla své vlastní kachle vhodné na stavbu mnoha typů kachlových kamen. Ve firmě bylo zaměstnáno dvanáct zaměstnanců. Tento stav trval až do začátku války, kdy byli postupně jednotliví pracovníci nasazováni na válečnou výrobu. Od roku 1941 do konce války pracoval v továrně pouze majitel se synem Jaroslavem. Po válce se výroba postupně zvyšovala až do znárodnění v roce 1959. Jaroslav Vavruška zůstal jako vedoucí provozu ve firmě i po znárodnění až do svého odchodu do důchodu v roce 1965.
V této době se vyrábějí keramické kachle především pro Kamnárnu Vamberk, ale začíná i výroba odpařovačů na radiátory. V roce 1966 závod částečně vyhořel, výroba však pokračovala dál.
V následujících dvaceti letech jsou postupně prováděny přístavby a dostavby v areálu firmy, včetně moderní přípravny hmot, která umožnila výrobu vlastních keramických hmot. V roce 1973 nastupuje do firmy zkušený hrnčíř Josef Lipan z Nové Paky a začíná se postupně vyrábět ozdobná a užitková keramika. S příchodem dalších keramiků se výroba keramiky stále rozšiřovala a ve druhé polovině 80. let již převýšila výrobu odpařovačů.
Od znárodnění až do poloviny roku 1990 patřila firma pod Východočeské cihelny a poté byla krátce samostatným státním podnikem. V roce 1992 byla keramička vrácena v restituci bývalým vlastníkům a od té doby provozovala výrobu rodina Kulhánkova spolu se společníkem Aloisem Němcem, který řídil výrobu a celou firmu.
Od roku 1992 došlo k největšímu rozšíření výrobního sortimentu, kdy se zde vyrábělo několik set různých druhů užitkové a ozdobně keramiky v mnoha barevných provedeních, včetně již tradiční keramiky malované. Zboží z hořické keramičky se dostávalo do obchodů v celé České republice. V některých letech vyráběla firma keramiku v menším rozsahu na zakázku i do Itálie, Švédska a Německa.
A tak hořická keramička, která v předminulém století začala vyrábět kachle, v loňském roce vyrobila své poslední hrnky a džbánky. Až se vyprodají poslední výrobky, které jsou ještě ve firmě na skladu, budeme o hořické keramičce hovořit již jenom v minulém čase.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
