„Socha byla v katastrofálním stavu, a to přesto, že v minulosti proběhly dvě renovace, ta poslední v roce 1901. Právě ta soše nejvíce ublížila, a to vzhledem k použitému betonu a cementu, hodně ji poškodil i její následný přesun po druhé světové válce k místnímu kostelu,“ uvedl restaurátor Jakub Gajda, který na soše pracoval čtyři měsíce. Jak dále poznamenal, nejobtížnější práce spočívaly v očistění sochy. Navíc byl kámen hodně zasolený kvůli použitému cementu, jenž obsahoval vodorozpustné soli. Svou roli přitom sehrála i léta dlouhodobé neúdržby a také místní podnebí.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV