Veršovaná tragédie Johanna Wolfganga Goetha patří ke kanonickým dílům světové literatury, se svými dvěma díly a dvanácti tisíci verši dost možná také mezi klasická díla, která tzv. každý zná, ale málokdo je četl. Postava Fausta pak patří k těm velkým a vzrušujícím archetypálním postavám jako je Shakespearův Hamlet, Cervantesův Don Quijote či Peer Gynt Henrika Ibsena.  

Faustovský mýtus fascinuje čtenáře, filozofy, teoretiky i divadelníky od doby jeho vzniku. Jeho podstatou je touha po poznání a smlouva, resp. sázka s ďáblem a myšlenka, jakou cenu jsme ochotni za ni zaplatit.  Faust je zosobněním hledání naplnění - vystudoval vše, co se dalo, ale stejně má pocit, že mnoho nepoznal. „Od počátku jsem věděl, že chci dělat Fausta pouze v případě, že budu mít možnost režírovat oba dva díly. Chtěl jsem zkrátka zdolat tuto velehoru, hnacím motorem byla právě snaha nějak uchopit druhý díl, který se zřídka uvádí. Najít v něm (svůj) smysl. Dořešit, co bylo s Faustem dál. Kým se stal a kde skončí. A také, jak se vyvíjí jeho vztah s Mefistem. Pro mě zůstává Faust bez druhého dílu jen obdivuhodným fragmentem,“ uvedl režisér Jakub Čermák.