„Národ, který nemá paměť, který nezná svoje dějiny, vystavuje sebe sama obrovskému nebezpečí, a to opakováním či prohlubováním svých chyb. Chyby se dějí stále, je to naše lidská přirozenost, ale pokud se z nich nebudeme schopni poučit, tak jak se chceme vyvíjet? Poslouchejme příběhy našich předků, ani dnešní dynamická doba neunikne jejich odzbrojující zkušenosti. Mluvme o příbězích, které zažili naši rodiče a prarodiče. Mluvme o příbězích, které jeden vedle druhého tvoří současnou realitu toho, kým opravdu jsme,“ uvedla primátorka Jihlavy Karolína Koubová, která se natáčení také zúčastnila.
„Sametová revoluce představuje zásadní milník našich novodobých dějin. Díky ní zmizel z Ústavy článek o vedoucí úloze strany. Po dlouhých letech byly svobodné volby. Něco, co si aktéři událostí z listopadu 1989 neuměli pár týdnů před tím ani představit. Zachycujeme paměti těch, kteří byli u toho, abychom jako společnost nezapomínali,“ vysvětlil motivy natáčení pamětnických příběhů ředitel Paměti národa Mikuláš Kroupa.
Program oslav v Jihlavě a dalších 30 městech naleznete na stránce www.nezapomenme.cz.
Příběh z Jihlavy
Sametovou revoluci z první ruky zažil v Jihlavě také Bedřich Musil. Bedřich dráždil v Jihlavě osmdesátých let svým vzhledem. Hlásil se k punkové subkultuře a bylo to na něm na první pohled vidět. Příslušníci Sboru národní bezpečnosti ho na ulici bezdůvodně legitimovali a odváželi na stanici k výslechům.
V létě 1989 spolu s dalšími čtyřiceti tisíci lidmi připojil podpis pod petici Několik vět, která mimo jiné vybízela k propuštění politických vězňů nebo respektování svobody shromažďování. Nedlouho na to 17. listopadu zakročili příslušníci SNB brutálním způsobem proti studentské manifestaci v Praze. „Všichni jsme samozřejmě byli plní zloby z toho, jakým způsobem ten zásah proběhl. Mně to už opravdu přišlo jako Rubikon, který byl překročen a nejde jít zpátky,“ vzpomíná Bedřich.
V následujícím týdnu se lidé v Jihlavě poprvé sešli k demonstraci na náměstí Míru. Bedřich jezdil s dalšími do továren a okolních obcí. „Snažili jsme se vysvětlovat, že to není problém nějaké intelektuální elity z Prahy, ale že je to situace, která se dotýká celé společnosti. Proto se tam jezdilo v rozmanitém spektru lidí,“ vysvětluje Bedřich, který reprezentoval dělníky a vystupoval například s doktorem Pavlem Svítilem, farářem Petrem Brodským nebo učitelem Pavlem Tomanem.
Bedřich pomáhal připravit generální stávku chystanou na 27. listopadu. Měl obavy z malé účasti, protože pracoval v továrně a viděl neochotu většiny dělníků se ke stávce přidat. „Pak jsem byl strašně překvapený, že tam přišlo opravdu hodně lidí. A to byl můj nejsilnější pocit, když jsem vylezl na ten stupínek a řekl jsem si: ‚Ty bláho, fakt přišli.‘ To bylo možná poprvé, co jsem začal věřit, že to může dopadnout i dobře,“ vzpomíná Bedřich.
Paměť národa
Sbírka příběhů lidí, kteří na vlastní kůži zažili významné historické okamžiky a jsou ochotni o nich vyprávět. Sbírku buduje od roku 2001 obecně prospěšná společnost Post Bellum. Zpracované vzpomínky jsou dostupné na www.pametnaroda.cz.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
