Divadlo však nezavřelo. Situace „všechny neuvěřitelně spojila a nakopla“. Provozní ředitelka Nikola Hrkľová usedla za složitý zvukařský pult, Hrušínský vše ohlásil divákům a představení se sedmdesáti šesti hudebními vstupy se podařilo zachránit. Po dvou hodinách byl podezřelý zvukař propuštěn policisty s tím, že podezření se nepotvrdilo.

Jenže Hrušínský z jednoho administrativního zádrhelu udělal široký politický manifest. „Jak je možné, že v ČR policie může kdykoliv kohokoliv nevinného za bílého dne zatknout, odvléct k výslechu, šikanovat na služebně, a zcela znemožnit jeho pracovní povinnosti!? Co tohle je za stát, kde debilní političtí zmocněnci mohou jezdit po dálnicích 250 km/h a nic se jim nestane? Co je tohle za stát, kde politici mohou krást stovky milionů korun (spíše miliardy) z daní občanů a posílat si je do svých soukromých firem… Změňme to na podzim u voleb! Nenechme vítězit nepatrnou většinu idiotů, kteří volí neodpovědnost, nepoctivost a nekompetentnost a ještě kolaborantství do čela státu!“ začal vyzývat.

Tento skok od konkrétní frustrace k obviňování demokraticky zvolené vlády je pro Hrušínského typický už léta. V roce 2020 při covidových uzavírkách označil vládní opatření za „likvidaci divadla“ a „likvidaci nepohodlných“. Později se sice omluvil za zlehčování viru, ale na ostré kritice Babišovy vlády trval. Bývalého prezidenta Miloše Zemana, pak umělec označil za čiré zlo, které se obklopuje prasaty. Když po osobních útocích na Miloše Zemana odešel hlavní sponzor jeho divadla, viděl v tom Hrušínský důkaz „hluboké krize“ a ohrožení svobody v České republice..