„Míšo, co tu dneska připravujeme dobrého?“ ptá se asistentka blonďatého chlapce, který nás ve školní kuchyňce vítá širokým úsměvem. „Sloní žrádlo,“ směje se ještě víc. „To je taková pomazánka,“ pohotově vysvětluje. „Potřebovali jsme na ni klobásu,“ prozrazuje mi recept. „A co strouhala Kristýnka?“ radí mu asistentka Veronika Vašáková. „Kyselé okurky a taky krájela cibuli,“ vzpomíná si Michal. „Pak jsme na plotně uvařili omáčku, ve které je kečup, hořčice a ocet,“ dodává se spokojeným výrazem.
A zatímco mi Míša povídá o receptu, jeho spolužačky vedle nás pomazánku poctivě míchají. „Mám ještě pokračovat?“ ptá se Žofka. „Ještě trošku a pak už si vezmeme veku,“ odpovídá jí Kristýnka.
Práci žáků bedlivě sleduje učitelka Andrea Kadlecová. „ Žáci jsou opravdu šikovní. Například včera jsme smažili bramboráky, máme za sebou i svíčkovou s knedlíkem a před Vánocemi jsme dělali bramborový salát,“ chválí kuchařské dovednosti žáků. „Já vařím i doma. Třeba bílou polévku nebo boloňské špagety,“ dodává pyšně Michal.
Ze školní cvičné kuchyňky pokračujeme s ředitelkou Zuzanou Šimkovou do truhlářské dílny. „Vezmi si ale nejdřív rukavice, pila ti leží hned vedle na stole,“ říká učitel Marek Mertl jednomu z žáků, když otevíráme dveře do dílny. Chlapec si nasazuje žluté rukavice a vrhá se do práce. „Prosím tě, ale zpomal,“ napomíná s úsměvem žáka, který se s vervou pustil do řezání dřevěných latí na výrobu bedýnky. „Využijeme ji třeba na ovoce,“ prozrazuje mi Marek Mertl.
„Podívejte, tady žáci vyráběli i vyvýšený záhon na naši školní zahradu a tady zase nástroje na muzikoterapii. Poslouchejte, jak krásně zní,“ chrastí s vlastnoručně vyrobeným nástrojem. „Tady jsou zase ťukadla,“ klepe o sebe dřívky. „A máme tu i něco pro vás. Pan fotograf od nás dostane bubenickou paličku, kterou jsme zmenšili na přívěsek na klíče a vy náramek. Je vyrobený z kousku řetězu z kola,“ usmívá se a my s velkými díky přijímáme.
Dílna školy je plně vybavená, nechybí tu pily, vrtačky, brusky, pilníky i hoblíky. „Dokonce vyrábíme krmítka a ptačí budky, které od nás odebírá lesní družstvo v Měříně,“ říká pyšně ředitelka Zuzana Šimková. Společně pak přecházíme do keramické dílny.
„Dobrý den,“ zdraví nás žáci s učitelkou Kateřinou Valíkovou. „My tu dneska pleteme košíky z pedigu. Teď dělám jeho dno z keramické hlíny, ještě ho musím ozdobit,“ říká mi dívka, kterou všichni oslovují Káťa. „Můžeš použít třeba tuhle krajku. Na hlínu jí obtiskneš a vznikne ti krásný vzor,“ radí dívce učitelka. „Já si asi radši vezmu na zdobení tenhle váleček,“ rozhoduje se Káťa.
Učitelé se snaží žákům do jejich práce zasahovat co nejméně. „Když potřebují, poradíme nebo pomůžeme, ale pokud vidíme, že to zvládají, necháváme to vše na nich. Snažíme se u nich rozvíjet samostatnost. Ta je pro ně v životě totiž velmi důležitá. Viď, Milane,“ směje se Kateřina Valíková na blonďatého chlapce po své pravici. „No jasný, je to tak,“ odpovídá se smíchem. „Navíc ten dobrý pocit, který z odvedené práce mají, to je k nezaplacení“, říká mi učitelka a hlavou kýve k jednomu z žáků, který nám pyšně ukazuje svoji práci. „Povedlo se mi to,“ usmívá se.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
