Prostor zahrad patří historicky ke kapitulnímu kostelu Povýšení sv. Kříže, piaristickému klášteru s chrámem Nalezení sv. Kříže a k Augustově tiskárně. Piaristická zahrada sloužila v minulosti jako užitková a okrasná. V době před vystavěním dnešního barokního piaristického chrámu měla renesanční úpravu. Pozdější úpravy byly barokní, i tehdy se tu rozprostírala zelinářská i ovocná zahrada, v části štěpnice.

U kapitulního kostela se nacházel jak katolický, tak protestantský hřbitov. Dnes připomínají hřbitov již jen litinové kříže a náhrobní deska osazené v obvodové opukové zdi. Ještě ve 30. letech 20. století byly zahrady používány a udržovány. Po odchodu piaristů z Litomyšle v roce 1948 zpustly a staly se zcela nepřístupnými.

Jak to bylo s revitalizací?

Zahrady se nacházejí v těsném sousedství významných dominant města a ve strategicky položeném místě v centru městské památkové rezervace. Také proto se město rozhodlo o jejich uvedení do důstojného stavu. „V říjnu roku 1997 jsme vyhlásili veřejnou soutěž, jejímž předmětem bylo architektonické řešení prostoru Klášterních zahrad jako veřejného městského parku či zahrady,” vzpomíná emeritní starosta Miroslav Brýdl. 

„Chtěli jsme vytvořit místo pro krátkodobou rekreaci obyvatel i návštěvníků města, odpočinkové místo v centru zámeckého návrší, které navazuje na kulturní a společensko-konferenční centrum zámku. Přizvali jsme 5 architektonických kanceláří a dalších 17 se přihlásilo. Vítězem architektonické soutěže se stali architekti Zdeněk Sendler, Václav Babka a Radko Květ z Brna. Samotnou rekonstrukci, která tehdy byla mnohými Litomyšlany velmi kritizovaná, jsme zahájili v květnu 1999 a trvala déle než rok. Velkolepé slavnostní otevření se uskutečnilo 2. září 2000 v rámci národního zahájení Dnů evropského dědictví,“ uzavírá Miroslav Brýdl.

Zahrada-divadlo, divadlo-zahrada