Touha dokonale zmapovat své intimní prostředí, rozložit je na prvočásti, definovat je v jejich elementárních pohybech a znovu složit v ještě intimnější přesně tak, jak ptáci tvoří své hnízdo, a vytvořit prostor, který je domovem. Tímto a také odkazem na část citátu Josepha Beuyse z textu k jeho výstavě Kojot. Mám rád Ameriku a Amerika má ráda mě (NY, 1974) se Jana Jungmannová ve svých kresebných cyklech a videu Mýt se ráda odkazuje k možnosti, jak číst zvíře jako nositele informace o přirozeném způsobu bytí.

Modely, atrapy a provizoria nastupují ve chvíli, kdy je třeba nahradit reálný objekt. Nikdy ho nenahradí zcela, ale mají možnost posouvat hranice jeho běžného vnímání. Mohou být tedy tvůrčím gestem. Ve své tvorbě využívá Zdeňka Mítová těchto forem v souvislosti s „estetikami“, které se různými způsoby dotýkají vizuální přitažlivosti. Využívá přitom nejrůznějších, i těch nejpokleslejších materiálů. Krása je totiž všude kolem. Zašifrovaná, roztříštěná a neuchopitelná v celistvosti. Aby mohla být viděna, je třeba uvést ji do patřičných souvislostí.

Během výstavy proběhnou dvě autorkami komentované prohlídky, a to 2. března a 16. března vždy v každou celou hodinu.