Na počátku tvorby Eduarda Milky, od níž se vše vyvíjí je kresba. Ta je základem pro grafické listy, které jsou patrně díky výstavám spolku Hollar nejznámější částí z autorovy obsáhlé tvorby. Náročná technika leptu a akvatinty umožňuje Eduardu Milkovi přetavit čáry v plochy a valéry, jež jsou následně přítomné v dynamičtější podobě v jeho akvarelech. Hloubku grafických listů a lehkost akvarelu doplňuje samostatná kapitola autorova díla, jíž je malba. V té vrcholí práce s barvou a v krajině přibývá nový prvek, lidský jedinec. Zobrazeny však nejsou konkrétní osoby, jsou to spíš zástupci, jejichž prostřednictvím autor naznačuje pomyslný děj. Na první pohled banální situace, v nichž se aktéři nacházejí, však v sobě nesou určitou osudovost každodennosti, jež o to více vypovídá o existenci jako takové.