Bezpečnostní analytik Otakar Foltýn v rozhovoru pro Český rozhlas Plus velmi kriticky hodnotí současný stav české připravenosti na obranu a přístup politické reprezentace k plnění mezinárodních závazků. Podle jeho slov se v oblasti bezpečnosti počítají výhradně reálné činy, nikoli politické deklarace, protože „bezpečnost prostě neokecáte“.

Upozorňuje na to, že česká armáda si s sebou nese obrovskou zátěž z minulosti v podobě vnitřního dluhu, který dnes dosahuje stovek miliard korun. Tento deficit podle něj nelze smazat pouhým konstatováním, že obrana je pro vládu prioritou, ale vyžaduje masivní investice a skutečné dohánění starých restů.

Foltýn poukazuje na určitou nekonzistentnost v postojích vrcholných politiků, konkrétně v případě premiéra Andreje Babiše (ANO), který na jednu stranu deklaruje důležitost závazků k NATO, ale vzápětí přiznává, že Česká republika letos nesplní dohodnutý výdajový limit ve výši dvou procent HDP. Analytik se domnívá, že pro naše spojence v Severoatlantické alianci, a zejména pro ty americké, nejsou důležité domácí politické symboly, jako je zřizování nových funkcí zmocněnců, ale výhradně reálné schopnosti a celková bojeschopnost vojska. Metrika NATO zaměřená na skutečné výsledky je podle něj neoblomná a nelze ji nijak obejít.

Zásadním tématem Foltýnovy argumentace je hierarchie hodnot, kde na nejvyšším místě stojí svoboda. Tvrdí, že svoboda má neomezenou hodnotu a výdaje na ostatní resorty, jako jsou sociální péče, zdravotnictví nebo školství, jsou v porovnání s ní sekundární, neboť „bez svobody všechno ostatní nemá smysl“.

Investice do obrany pro něj nejsou jen technickou otázkou rozpočtu, ale projevem národní důstojnosti, sebeúcty a suverenity státu. Neochotu některých částí společnosti i politiky investovat do bezpečnosti přirovnává k nebezpečnému „strčení hlavy do písku“ v situaci, kdy se bezpečnostní prostředí v Evropě zásadně zhoršilo.

Prezident Pavel je srdcové eso

V otázce spolupráce mezi vládou a prezidentem Otakar Foltýn neskrývá údiv nad tím, jakým způsobem kabinet přistupuje k využití potenciálu hlavy státu. Jako občan i voják považuje za nepochopitelné, že vláda v podstatě vyřadila prezidenta ze společné týmové práce na klíčových summitech NATO.

Fotogalerie: - Prezident ve škole

Zdůrazňuje, že Česká republika má v osobě prezidenta unikátní devizu, neboť jde o bývalého předsedu Vojenského výboru NATO, což je nejvyšší vojenská funkce v rámci celé aliance. Díky této minulosti má prezident v mezinárodním prostředí extrémně dobré jméno, vysokou míru přesvědčivosti a respektu, což Foltýn přirovnává k situaci v karetní hře: „Když máte opravdu dobré karty, a v tomto případě máte srdcové eso, nevzít si ho do hry, je nesmysl.“

Analytik odmítá argumenty, že by prezident mohl na mezinárodní scéně mluvit v rozporu se zájmy státu. Podle něj si nelze představit, že by člověk, který celou svou kariéru i život věnoval obraně vlasti, nyní v ústavní pozici nevystupoval v zájmu České republiky. Kritiku směřující proti prezidentovi ze strany některých politiků glosuje lidovým příslovím, které zná od své babičky: „Sokol much nelapá.“ Zahraniční politika a obrana se mají podle Foltýna odvíjet od reálných zájmů státu, a nikoliv podle „ukřivděného ega konkrétních lidí“.

Fotogalerie: - Stojíme za prezidentem

Stejně kriticky se staví k omezování či rušení institucí, které mají čelit ruským vlivovým operacím na českém území. Tento krok vlády v době rostoucího tlaku ruských tajných služeb postrádá podle něj jakoukoli logiku. 

Celou situaci připodobňuje k absurdnímu výjevu, kdy se lidé bojí požáru v seníku, kolem kterého chodí puberťáci se sirkami, a řešením je zrušení hasičů. Domnívá se, že motivací pro takové jednání je u části politiků snaha strčit hlavu do písku a nechuť pojmenovávat reálné problémy, protože mají pocit, že „když neuvidí ta hasičská auta, tak nehrozí požár“. Takový přístup však považuje za přesný opak toho, co by se v současné bezpečnostní situaci mělo dít.

Ukrajinská armáda by se mohla stát zárodkem evropských ozbrojených sil

Otakar Foltýn vnímá aktuální kroky Spojených států, konkrétně ohlášený odchod části vojáků z Německa, jako součást dlouhodobého trendu, který započal již po roce 1989. Američané podle něj logicky snižují svou přítomnost v Evropě, protože jejich primárním strategickým protivníkem již není Sovětský svaz, což byl dle jeho slov pouze „bolševický název pro imperiální Rusko“, ale Čína. Za skutečný problém však nepovažuje samotný úbytek počtu vojáků, ale spíše opakované zpochybňování transatlantické vazby ze strany Donalda Trumpa.

Vysvětluje, že odstrašení nepřítele funguje pouze tehdy, když mu věří jak obránce, tak samotný agresor. Pokud tedy Rusko vidí amerického lídra, který říká „přesně to, co Rusové chtějí slyšet“, dochází k oslabování důvěryhodnosti celého obranného systému.

Ačkoliv připouští, že Donald Trump je nepředvídatelný a slibuje nereálná řešení, jako například ukončení války na Ukrajině za 24 hodin, stále věří v pevnost spojeneckých závazků, které přesahují horizont jednoho prezidenta. „Spojené státy nejsou Donald Trump,“ zdůrazňuje analytik.

Role USA v poskytování klíčových kapacit, jako jsou jaderné, námořní či protivzdušné síly, zůstává pro Evropu nenahraditelná. Stažení několika tisíc vojáků podle Foltýna není zásadním bodem zlomu, ale v kombinaci s Trumpovými výroky tvoří nebezpečnou směs, kterou Rusko vítá.

Zároveň kritizuje samotnou Evropu za to, že dlouhá léta „spala na růžovém obláčku bezpečí“ a nereagovala na americký odklon posilováním vlastních schopností. Evropská cesta ke strategické autonomii je podle něj zoufale pomalá, jako by si evropské státy „po té cestě dávaly kafe“.

Varuje, že Evropa se musí probudit a začít masivně budovat vlastní zbrojní průmysl, protože v současnosti je v mnoha klíčových systémech zcela závislá na dovozu z Ameriky. Tento stav je dlouhodobě neudržitelný, zvláště v situaci, kdy americký spojenec dává jasně najevo, že jeho priority leží v jiné části světa.

Otakar Foltýn přichází s provokativní tezí, že v současné době již fakticky existuje entita, kterou lze nazvat evropskou armádou, a jsou jí „Ozbrojené síly Ukrajiny“. Přiznává, že byl po celou svou kariéru skeptický k myšlence společného evropského vojska, protože si neuměl představit jednotné velení, společnou vůli bojovat a kompatibilní výzbroj na úrovni celé Evropy. Ukrajina však podle něj tyto pochybnosti rozptýlila v praxi, neboť její vojáci v tento okamžik zadržují ruskou armádu, která o sobě prohlašovala, že je druhá nejsilnější na světě, přičemž se ukázalo, že je „druhá nejsilnější na Ukrajině“.

Fotogalerie: - Voláme všechny Čechy!

Tato ukrajinská oběť a krev podle Foltýna kupují zbytku Evropy drahocenný čas, který však evropské státy využívají „zoufale pomalu“. Upozorňuje na to, že zatímco Evropané stále jen diskutují o vlastní obranyschopnosti, na Ukrajině již operuje armáda s největšími bojovými zkušenostmi na světě, od které se nyní učí i takové mocnosti jako Spojené státy nebo Saúdská Arábie. Foltýn s nadsázkou podotýká, že s ukrajinskou armádou jakožto tou evropskou bychom dokonce „ušetřili, protože nemusíme přemalovávat ani ty barvy“, jelikož Ukrajina i Evropa sdílejí modrou a žlutou.

V otázce budoucího směřování Ukrajiny má analytik jasno v tom, že její místo je v evropských strukturách. Ačkoliv uznává, že vstup do NATO je pro zemi v aktivním ozbrojeném konfliktu „z hlediska mezinárodního práva oříšek“, v případě Evropské unie nevidí prostor pro váhání.

Fotogalerie: - Den památky a vítězství

„Jestli si někdo zaslouží být v Evropské unii, pak je to Ukrajina, a to dokonce víc než kdokoli jiný, kdo už jejím členem je,“ soudí Foltýn.

Přidává varování, že pokud Evropa nechce válku, musí se začít připravovat podle latinského hesla: „Si vis pacem, para bellum.“ Tedy: „Chceš-li mír, připravuj válku.“

A právě ukrajinská armáda je podle něj v současnosti tím hlavním faktorem, který nám umožňuje tuto přípravu vůbec realizovat.

Uzavírá konstatováním, že absence moderní techniky na ruských přehlídkách je pro nás dobrým signálem. Ukazuje to ruské populaci, že Rusko prohrává další válku.

Psali jsme:

„Mafiánský zm*dostán.“ Foltýn popsal Rusko a přiznal, že štval i „svoje“

Nová neziskovka Kroupy a Foltýna. Chce sem přenášet zkušenosti z Ukrajiny

„Vzpurní vypadnou z okna.“ Foltýn vyprávěl, co četl o Rusku.

„Nerozešli jsme se v dobrém.“ Foltýn dostal otázku, co dělal za Fialy