Vážení přátelé, když se dítě poprvé doslechne, že se někde válčí, zeptá se okamžitě: „Proč?“ Ještě jsem nezažila, že by to bylo jinak. Vykulené oči a kroucení hlavou je přirozená reakce na fakt, že si lidé ve velkém ubližují. Tohle nevinné dětské „proč“ pokaždé staví dospělého do prekérní situace. Neradi přiznáváme před dětmi bezradnost. Měli bychom přece mít v kapse odpověď na každou jejich otázku.

Pravdou ale je, že jsem dobrou odpověď po důvodu válek za celý svůj relativně dlouhý a bohatý život neslyšela. Mám pocit, že si na moudré vždycky jen hrajeme. „Kvůli území,“ říkáme třeba. Jindy zase: „Protože se pohádali.“ Přitom sami moc dobře vidíme dětem na očích, že jim tyhle „odpovědi“ absolutně nestačí.