"Cílem bylo zmapovat a následně zaznamenat obrazovou výpověď toho, co děti během tak dlouhé sociální izolace prožívají. Jedná se tedy spíš o dokument k zamyšlení nad tím, co covidová doba všem vzala," uvedla k nápadu pedagožka Lea Brejcha.

Tato výstava vznikla jako výsledek práce na distanční výtvarné výchově žáků 7. — 9. tříd 5. Základní školy. Cílem nebylo vytvořit cyklus uměleckých fotografií. Už pro samotný fakt, že materiálně technická vybavenost je mezi dětmi velmi rozdílná a mnozí disponují pouze jednoduchými mobilními telefony. Cílem bylo zmapovat a následně zaznamenat obrazovou výpověď toho, co děti během tak dlouhé sociální izolace prožívají. Jedná se tedy spíš o dokument k zamyšlení nad tím, co Covidová doba všem vzala. Co nelze nijak potlačit nebo nevidět, ale naopak, co máme všichni tolik potřebu sdílet.

Naše společnost byla, díky pandemii, nucena čelit nejrůznějším překážkám. I přes to, že probíhaly alternativní způsoby, jak se se situací vypořádat, tak jsme ve svém okolí mohli cítit frustraci a ztrátu motivace. Žít v distančním online světě se jevilo jako ideální východisko, ale ne pro studenty, kteří primárně vyžadují společný prožitek. Školní prostředí je důležité pro mezilidský kontakt, který je pro mládež zásadní. Nejenom pro dospělé, ale i pro mladé je důležitá seberealizace a pocit sounáležitosti. Výtvarná výchova tu je k rozvíjení tvůrčího potenciálu, kultivování projevu a potřeb. A tohle vše nejde zvládnout distančním způsobem života.

I když by se dalo říci, že se jedná o dočasnou situaci, tak to je silný zásah do psychiky studentů, kteří se chtě nechtě museli podřídit Proto vznikla tato výstava, která poukazuje na tento deficit. Žáci reagují na současnou situaci a sdílí to, co jim tato pandemie vzala. Nelze proto brát na lehkou váhu tyto snímky, kterými se s námi dělí o své probíhající pocity. Vizuální podoba tu aspiruje na běžné touhy, které mladým chybí. Sociologisky vzato se jedná o zajímavý materiál, který je náhledem do těchto let.

Výstava může působit rozmanitě a mnohdy i roztřístěně, což souvisí se zadáním, ve kterém si studenti tématické okruhy zvolili sami. Pedagožka Lea Brejcha prošla bohatou korespondencí a vybrala zajímavé příspěvky, které utváří atmosféru karanténní samotky jejích žáků Vzít někomu právo na svobodu je dost citlivé téma pro společnost. Můžeme rozumět tomu, že pro všechny jsou tyto úvahy kompromitující, ale díky tomu si můžeme uvědomit důležitost slova ´porozumění´.

To nacházíme právě v umění, které je teď zásadně omezené. Vyučování estetické výchovy se bere jako přežitek. K tomu napomáhá vžitý předpoklad, že umění je jen pro talentované a pro ostatní je jen pouhým odreagováním. Jenže potřebné nadání není ničím jiným než prostou schopností. Je to schopnost komunikace, která nám pomáhá se vyjádřit a podělit se o své prožitky. Tím v sobě můžeme rozproudit představivost, která je důležitá k porozumění věcí kolem nás. Zároveň nám dává zrcadlo v uchopení nás samotných jako součást kultury, kterou je důležité s citem rozvíjet

Zapojení žáků takovým způsobem pomáhá k jejich začlenění. Zobrazením svých pocitů skrze vizuální složku je přenášejí k divákovi. Ten tu může spatřit situace, ve kterých může nepřímo nahlédnout do soukromí rodinných životů a zároveň pochopit osobní zpověď, ve které se zrcadlí hodnoty této generace.

Psali jsme:

Mladá Boleslav: Už přes dvě stě lidí využilo forenzní značení kol

Rekonstrukce Klaudiánovy nemocnice vrcholí. Prohlédla si ji hejtmanka

Mladá Boleslav: Sdílená kola nextbike budou jezdit i nadále

Mladá Boleslav: U Vince začíná oprava mostu, auta zde neprojedou půl roku

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.