Spolu s ním se na bohumínskou radnici sjela i jeho rodina a přátelé, aby se stali svědky toho, jak získává za své světové mořeplavecké rekordy, stálou přízeň a reprezentaci Bohumína čestnou plaketu rodného města. Spolu s pamětním listem a finančním darem mu ji udělili místostarostové Bohumína Lumír Macura a Igor Bruzl. K němu přidali i svíci Penzionu ve věži, která má Konkolskému symbolizovat maják rodného města při jeho plavbách světem.
„Letošní rok je pro mě mimořádný. Jsem příjemně překvapený tím, co se kolem mě děje. Vůbec jsem nečekal, že to bude tak intenzivní a že získám ke svým 70. narozeninám tolik ocenění. Všech si moc vážím a děkuji své ženě Mirce, na kterou spadl nejhorší úděl, a to čekání na každý můj návrat z dlouhých plaveb. Zlatou svatbu jsme sice spolu ještě nestihli oslavit, protože jsem dopisoval své dvě nové knihy, ale po našem návratu do Ameriky určitě to napravíme,“ nechal se slyšet v Bohumíně Richard Konkolski.
Setkání na radnici se díky rodině a přátelům proměnilo ve spontánní vzpomínání na okamžiky prožité se slavným mořeplavcem. K městským gratulantům se přidali i kamarádi Miroslav Švihálek a Jan Gospoš. Ti Konkolskému a jeho ženě předali moravskou slivovici a novinové články a reportáže o jeho úspěších a kovář Jan Gospoš manželům k 50letému výročí ukoval růži, svícen a podkovu pro štěstí. Konkolského přátelé, spolužáci či sousedé se v takové sestavě sešli po dlouhých letech. Setkání to proto bylo velmi dojemné. Někteří z nich, třeba Josef Plaček, dorazili do Bohumína až z Německa a Konkolského neviděli téměř padesát let. Jiní vzpomínali, jak Konkolského jako mladíka potkali, když tlačil po Lidické ulici v Bohumíně „dvoukolák“ s kládami dřeva. Na dotaz, co s ním hodlá dělat, jim už tehdy odpověděl, že stavět námořní loď.
Slavnostní odpoledne na radnici ukončil Richard Konkolski vzkazem a podpisem do Pamětní knihy města Bohumína. Pak už spěchal na besedu do nedalekého kina K3, kde na něj čekaly dvě stovky jeho příznivců.
Richardu Konkolskému učarovaly lodě už velmi brzy. Nejprve stavěl modely lodí a letadel, ty mu ale brzy přestaly stačit. S jachtingem začal, když mu bylo šestnáct let. Mezitím vystudoval stavařinu, a kromě projektování silnic, železnic či kotelen začal projektovat a realizovat na bohumínském Kališoku přírodní koupaliště a stavět zde loděnici i vlastní loď. Ve svých 29 letech proslul Richard Konkolski svou první plavbou kolem světa. V první polovině 70. let minulého století jako vůbec první obyvatel suchozemského státu obeplul sám zeměkouli, a to na slavné jachtě Niké, dlouhé jen 7,4 metru, kterou postavil vlastníma rukama. V roce 1982 emigroval Konkolski do USA, aby mohl slavit úspěchy v závodech osamělých mořeplavců kolem světa. Po své emigraci objel zeměkouli ještě dvakrát. O svých dobrodružstvích napsal řadu knih, natočil také několik filmů a sérii televizních dokumentů.
V zahraničí i v Česku obdržel řadu ocenění (například Zasloužilý mistr sportu nebo Sportovec roku). Čtyřikrát také získal titul jachtaře roku ve třech různých zemích. V letošním roce se stal Richard Konkolski držitelem hned několika ocenění. V únoru vstoupil do Síně slávy Moravskoslezského kraje za celoživotní přínos v oblasti sportu. V září získal u při příležitosti Dne české státnosti Pamětní stříbrnou medaili Senátu Parlamentu České republiky za dosažené úspěchy, celoživotní přínos pro český sport a reprezentaci a propagaci České republiky. Zatím poslední ocenění obdržel Richard Konkolski v pondělí 28. října v Den vzniku samostatného českého státu, kdy mu prezident republiky Miloš Zeman udělil Medaili za zásluhy o stát v oblasti sportu. K němu se o pár dní později přidala Čestná plaketa města Bohumína.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: mesto-bohumin.cz
