Na osvětlené scéně nejprve protestovali studenti proti uzavření vysokých škol v roce 1938, o němž rozhodli představitelé hitlerovského Německa. Diváci byli svědky zastřelení studenta Jana Opletala i následné popravy několika účastníků demonstrace, v niž se změnil jeho pohřeb. Přes válečné roky, osvobození, nástup komunismu k moci a 50. léta se děj posunul do roku 1968, kdy srpnová okupace ze strany sovětské armády a dalších „spřátelených“ vojsk násilně přerušila politické uvolnění ve druhé polovině 60. let. Setkání sovětského obrněného transportéru s mladými demonstranty se odehrálo za zvuků střelby a ani tentokrát vojáci neuposlechli výzvy k odchodu „damój“. Ke skutečné demokratizaci poměrů mohlo tak dojít až po listopadu 1989. Při rekonstrukci událostí z tohoto období došlo na revoluční hesla, cinkání klíči, ale také na brutalitu a obušky. Nejen protagonisté akce, ale i přihlížející diváci v prvních řadách zažili na chvíli pocit ohrožení, když zasahující policejní jednotka zatlačila demonstranty až mezi ně.