Práce spojené s restaurováním těchto keramických děl odstartovaly v dubnu loňského roku, kdy byly jednotlivé plastiky sejmuty z původních míst a převezeny do ateliéru Petra Rejmana. Už samotné sejmutí plastik se přitom pro restaurátora stalo jistým oříškem. „Největší problém byl v tom, jakým způsobem nápisové plastiky z betonové desky stojící nedaleko pomníku sejmout, aniž by došlo k jejich poškození. Nabízely se možnosti odříznout je lanovou nebo okružní pilou, což by s sebou neslo poněkud velké riziko. Nakonec jsme zvolili odříznutí pomocí speciální benzínové motorové řetězové pily s diamantovými segmenty, které jsou během práce omývány vodou. Byl to pro nás trochu krok do neznáma, jelikož ani já, ani nikdo z mých kolegů s tím nemá zkušenost. Nakonec se vše povedlo, ač musím říci, že práce to byla opravdu náročná a samotné retušování pak bylo spíše za odměnu,“ podotýká s úsměvem restaurátor Petr Rejman s tím, že v případě snímání figurální plastiky, která byla součástí pamětní síně, postačilo použít standartního postupu, tedy poklepu a postupného obsekání kotvící malty sochařskými dláty.

Titěrná práce zahrnovala po poněkud náročném sejmutí uměleckých děl důkladné očištění jednotlivých dílů, některé z nich musely být následně mechanicky dotvarovány, aby co nejvěrněji připomínaly dobu, kdy byly v areálu umístěny poprvé. „Prach, který ulpíval na povrchu desek, nestačilo pouze omýt vodou, bylo nutné přistoupit k citlivému mikroabrazivnímu čištění. Při vhodném nastavení je tento nástroj schopný bez viditelného úbytku původní hmoty elegantně sejmout ulpělé prachové depozity stavebního prachu. Původní bronzový nápis na červené mozaice byl tímto způsobem odhalen, snímání druhotného černého zvýraznění nápisu bylo poněkud komplikovanější, než se zprvu zdálo. Nápisová mozaika byla navíc velmi zasolená sírany z původního betonového podkladu, který během procesu stárnutí a vymývání vodou uvolňuje nebezpečné vodorozpustné sole. Ty se přesouvaly do kameninových desek mozaiky a způsobovaly jejich cyklické poškozování. Přesunutí mozaiky z venkovních prostor do interiéru, jak je spolu s modernizací Památníku Zámeček v plánu, považuji za velmi dobré řešení, díky kterému budou tyto plastiky více chráněny před opětovným poškozením,“ dodává Petr Rejman.

Závěrečným krokem pak byla samotná retuš děl, kdy velkou roli hrálo především napodobení barevnosti v místech defektu.