Příběh thráckého otroka a gladiátora, jenž se stal vůdcem největší vzpoury otroků v římské říši (73–71 př. n. l.), měl světovou premiéru v Leningradě v roce 1956. Chačaturjan v něm plně uplatnil svůj osobitý styl těžící ze spojení arménských folklorních prvků s tradicí ruské symfonické hudby 19. století a s podněty impresionistické instrumentace. Působivá hudba nepřestává lákat mnohé světové tvůrce, titul sám se pro svou náročnost stal prubířským kamenem interpretační vyspělosti baletních souborů.

Na území České republiky byl Spartakus uveden za uplynulých šedesát let pouze pětkrát: dvakrát v Národním divadle v Praze (chor. Jiří Blažek – 1957, 1976), dvakrát v Brně a jednou v Ostravě.