Článek byl převzat z Profilu Ing. Radovan Vích - Vích (SPD) Rozpad NATO: problém aliance, nebo selhání EU?

Její schopnosti rozhodovat, nést odpovědnost a definovat vlastní zájmy. Hlavním problémem dnes není nedostatek peněz ani absence aliancí, ale neschopnost jasně pojmenovat hrozby a převzít odpovědnost za vlastní bezpečnost. Nejpikantnější na celé situaci je, že EU dnes s jistotou analyzuje, co chce Čína, Rusko nebo Spojené státy, ale není schopna říct, co chce ona sama. Tento deficit strategického myšlení není náhodný, je výsledkem dlouhodobého spoléhání na to, že klíčová rozhodnutí i jejich důsledky za EU ponese někdo jiný.

Po desetiletí tím „někým“ byly Spojené státy. Vzniklo tak nepsané dogma, že přítel za oceánem vždy vyřeší bezpečnostní problémy EU. Tento model se však rozpadá změnou amerických priorit. EU na to reaguje rozporuplně. Na jedné straně kritizuje směřování USA, na druhé straně propadá nejistotě z představy, že by se na ně už nemohla spoléhat.

Tato nejistota odhaluje nepříjemnou pravdu. EU není schopna fungovat jako skutečný bezpečnostní aktér. Není schopna se shodnout na společné obranné politice, protože každý z jejích 27 států má jiné priority, jiné hrozby a jiné zájmy. Místo strategie nabízí kompromisy, místo akce procesy. Proto je iluzí očekávat, že bezpečnost EU zajistí „Brusel“. Obranné schopnosti neleží v institucích EU, ale výhradně v jednotlivých státech. Armády, lidé, technika i politická odpovědnost jsou národní, nikoli nástroje EU.