„Dnes si připomínáme tragické výročí, které je s naším městem spojeno. Přesně před 70 lety byla vykonána poprava generála Píky, která byla politickou vraždou tehdejšího režimu. O jeho smrti rozhodly tehdejší stranické orgány komunistické strany. Heliodor Píka se necítil nikdy jako pouhá oběť, nikdy nezradil hodnoty, za které vždy bojoval. Těmi byla demokracie a svoboda. Vždy vyznával ideály masarykovského Československa. Byl ideálem vojáka bránící demokracii proti totalitním režimům. S těmito ideály byl 21. června 1949 popraven na dvoře borské věznice,“ vzpomněl na osud generála Píky u jeho pamětní desky na zdi Věznice Plzeň primátor města Martin Baxa, který na závěr svého proslovu přečetl dopis Heliodora Píky na rozloučenou.

Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 v obci Štítina nedaleko Opavy. Středoškolské studium zakončil v červenci 1915 maturitní zkouškou a v říjnu téhož roku byl odveden k opavskému zeměbraneckému pluku č. 15 jako jednoroční dobrovolník. V řadách rakousko-uherské armády se dostal na ruskou frontu, kde v červenci 1916 přešel do ruského zajetí. Již na počátku října 1916 se v zajateckém táboře přihlásil do vznikajících československých legií. S jejich částí následně odešel z Ruska do Francie a již jako poručík se vrátil do nově vzniknuvšího Československa, kde ještě krátce sloužil u jednotek v Praze, na Těšínsku a na Slovensku.

I nadále se vojensky vzdělával. Studoval mimo jiné i na Vojenské škole pro pěchotu v Saint-Cyr ve Francii a na Vysoké škole válečné v Paříži. Pracoval v různých štábních funkcích a od září 1932 byl vojenským atašé v Bukurešti, posléze mu byla akreditace rozšířena i na Turecko. Heliodor Píka patřil mezi nejlepší československé zpravodajce a diplomaty.

V době přijetí mnichovské dohody byl v Československu a pracoval jako přednosta skupiny C prvního oddělení Generálního sekretariátu obrany státu v hodnosti plukovníka generálního štábu. Zde se podílel na spolupráci válečného průmyslu se zeměmi Malé dohody. Koncem března 1939 odešel na Balkán a stal se jedním z čelných představitelů československého vojenského odboje. V roce 1941 byl pověřen vedením československé vojenské mise v Sovětském svazu, proto měl zásadní podíl na vzniku a následném formování našich východních vojenských jednotek.