Díky iniciativě osvětového plzeňského purkmistra Martina Kopeckého byl v letech 1833–1834 vystavěn vedle parku lázeňský dům s koupelnovými pokoji a klasicistním pavilonem nazvaným Síň přátelství. Lázně se nepodařilo uvést v život, ale taneční sál a restaurace se staly oblíbeným výletním cílem Plzeňanů. Roku 1849 je v nucené dražbě koupil a dále jej provozoval výbor právovárečných měšťanů.

Znovuzrození jediného dochovaného lázeňského pavilonu v empírovém slohu se započalo 9. března 1988, kdy byl otevřen po rekonstrukci. Komorní estetické prostředí bylo předurčené pro konání koncertů, produkcí malých hudebních forem, pořadů poetické scény, divadla jednoho herce či vybraných pořadů pro mládež.  Pod hlavičkou Parku kultury a oddechu se zde konaly komorní koncerty Kruhu přátel hudby.