Komunikace je textová a hlavně obrazová. Jak tvrdí sám autor, důležité jsou myšlenky Bosmansovy, tj. zvětšené písmo v úvodu každého panelu. Jeho vlastní texty tužkou na žluté A4, reakce na slova Bosmanse, prý ani číst nemusíte, ale pochopitelně můžete.

O svém „společenství“ s Bosmansem Hojný říká: „Phil byl jedním z prvních, kdo začal moje já vobracet a kormidlovat do onoho lepšího bytí, kdy já ztrácí tak pronikavou chtivost uplatnění. Měl jsem takřka „rozkaz“ od vedení redakce, abych ze své dovolené přivezl dvoustranu, kaleidoskop z Dobrše, poutního místa v Předšumaví. Pronajal jsem si jakýsi vejminek v Malenicích, kde je pochován architekt Josef Zítek (fakt příbuzný). Nebyl jsem v obci poprvé, v dobách „Ahojových“ jsme tady prožili krásné dovolené s dětmi. Tentokrát bylo již září a navíc studené a deštivé, nosil jsem pláštěnku jako ochranu proti chladu. Večery ve vejminku byly na drkotání zubama a abych se „zahřál“, četl jsem Tvou útlou knížečku a přemýšlel nad radami a „směrovkami“ kudy a jak dál. Nasával jsem z ní jiný příklon k životu. Bohužel ani dnes nemiluji „lyd“ tak, jaks to uměl Ty, ale o to více miluju přírodu - neboli Boha ve věcech – jak říkal chudák G. Bruno, upálený. Teď se mi zdá, že přišel na svět samotný Pámbů v rouše Františkově, aby nejen vylepšil svou církev a vyvedl ji z ghetta, ale aby ukázal světu, kudy vede cesta dál ...“