Těžiště tvorby Romana Nováka spočívá v malbě, která se pořád vyvíjí a vyznačuje velkým tematickým i stylovým rozsahem a v níž dominuje energická spontánnost a syrová autentičnost. Jeho přítelem i vzorem je výrazný solitér uměleckého světa Michal Singer, který o Romanu Novákovi uvádí: „Roman Novák je evidentní vizionář. Obrazy se jej samy zmocňují, převracejí jej a usazují si, kam je třeba. Obdivuji jeho vytrvalost. Není žádná sranda malovat při zaměstnání, což on činí. Po večerech, hluboko do noci, napříč ostatním povinnostem. Tečkuje,  vyřezává, lije barvu, zápolí s hmotou. Každým obrazem se nám nějak zpodobí. V jiném světle, v posunech času a šachovém turnaji života se smrtí. Bílá bere, černá se krčí v rohu, jenomže mezi nimi je namísto pole černobílého prostor barevný. Výbušný, melancholický anebo zas psychedelický. Novákovi je to šumák. Vstupuje jenom tam, kde to tryská. Někdy mám pocit, že už znám jeho obrazy 5 000 let.“