Nominaci na post starosty jsem přijal z několika důvodů. Tím hlavním byla snaha o udržení směru a tempa, kterým se naše město v posledních letech ubírá. Každý nebo skoro každý člověk si musel všimnout, že se z Příbrami stalo lepší místo k životu. Máme zde stále mnoho bolestivých míst, nicméně ta dřívější šeď a nevalná pověst jsou pryč.

Na pondělním zastupitelstvu jsem byl zvolen osmnácti hlasy z pětadvaceti. Je to výsledek, se kterým mohu být jedině spokojen. Už od začátku mi bylo jasné, že nemohu počítat s absolutní podporou napříč celým spektrem zastupitelů. Jak jsem ve své krátké úvodní řeči po zvolení zmínil, velice dobře si uvědomuji, že nejsem tou osobou, tím člověkem, kterého si občané ve volbách vybrali. Preferenčních hlasů jsem sice neměl málo, přesto to byl jen zlomek z počtu, který obdržel pan starosta Vařeka. O to těžší je můj výchozí stav. Mohu být vítanou změnou, nepřípustnou volbou nebo třeba neznámou hrozbou. Kromě té běžné starostenské práce budu mít za úkol i dokázat, že mým zvolením neudělali zastupitelé chybu.