Podle Šika jde o promyšlenou sérii fotogenických a mediálně vděčných vystoupení. „To vše a mnohem víc jen za posledních několik dní za vydatné asistence spřátelených médií,“ dodává. Tyto aktivity podle něj budují image aktivního, moderního a „západně orientovaného“ prezidenta, ale zároveň odhalují prázdnotu v prezidentově přístupu.

Terčem Šikovy kritiky je záměrné opomenutí blahopřání k 85. narozeninám Václava Klause, které připadly na 19. června. „Jedna věc mi ale v posledních dnech chyběla. Úcta k prezidentskému úřadu se neměří počtem výstupů. Měří se tím, jak se člověk chová k těm, kdo ten úřad zastávali před ním, i když s nimi nemusí souhlasit. Veřejně poblahopřát žijícímu bývalému prezidentovi Klausovi k jeho pětaosmdesátinám není laskavost. Je to elementární státnická slušnost,“ píše Šik a připomíná, že nejde o ojedinělý přešlap. „Nejde totiž o jednorázové opomenutí, ale o jasně nastavenou linii potom, co nepoblahopřál ani Zemanovi před dvěma lety k osmdesátinám,“ zdůrazňuje autor.

Tím, že Petr Pavel opakovaně odmítá veřejně uznat významná životní jubilea svých předchůdců, podle Šika projevuje pohrdání nejen k osobám, ale i k voličům, kteří je zvolili. Šik tu staví do kontrastu roli skutečného státníka s chováním současné hlavy státu: „Rozdíl mezi lídrem opozice a ‚prezidentem všech‘ spočívá právě v tom, že skutečný státník dokáže potlačit své osobní antipatie ve prospěch úcty k nejvyšší ústavní instituci země. Petr Pavel však v tomto ohledu zcela selhává. Místo slibovaného spojování společnosti předvádí jen malicherné politikaření a teatrální gesta pro své věrné na sociálních sítích.“

Autor poukazuje na to, že zatímco hradní marketing zásobuje veřejnost líbivými fotkami z adrenalinových sportů a zahraničních cest, v klíčových momentech se prezident chová jako „obyčejný aktivista jedné politické barvy“. Ignorování jubilí předchůdců označuje za „projev zásadovosti“ jen naoko, ve skutečnosti jde podle něj o „obyčejnou politickou nezralost a pohrdání lidmi, kteří tyto prezidenty volili“.

Silné mediální pokrytí prezidenta Pavla v posledních měsících vyvolává otázku, zda se nejedná pouze o výkon funkce, ale o neoficiální start kampaně za druhé funkční období v roce 2028. V podstatě každý den nyní Hrad vysílá jasné signály. Ať je to podpora stávky veřejnoprávních médií, silná proatlantická vyjádření, podpora neziskových organizací či konzistentní kritika Ruska a nově i Spojených států. Všechny tyto signály míří především na liberálně-progresivní voličskou základnu.

Současné distancování se od Klause i Zemana pak může tak sloužit i k jasnému vymezení se vůči starým pořádkům. Tento pohled představil bývalý europoslanec Filip Turek, který dlouhodobě upozorňuje, že prezident Petr Pavel republiku spíše rozděluje, než spojuje. Podle Turka takový vypočítavý přístup k tradicím, předchůdcům i voličům prohlubuje rozdělení veřejnosti.