„Jste absolutně nemožní, vaše postoje a názory patří do minulého století. Chraň vás Bůh hlásit se k vaší ratolesti na veřejnosti nebo snad dokonce zavtipkovat na její adresu. Tlučete se do hlavy a přemýšlíte, kde se ve výchově stala chyba… Pokud vyloučíte, že za změnou chování může být nějaká reálná změna v životě dítěte (změna školy, stěhování, úmrtí v rodině, láska, noví kamarádi…), může být na vině puberta. Zcela přirozené vývojové období, kdy se do té doby vychované podřídivé dítě začne vymezovat vůči autoritám a měnit ve svébytného dospělého,“ říká školní psycholožka Eva Kneblová.