Matěj Hollan (hnutí Žít Brno) napsal dva velmi ostré články, které ovšem zapadají do širšího kontextu aktivit celého hnutí Žít Brno, jehož je významným členem a spoluzakladatelem. Tímto kontextem je akce Rok smíření, kterou vyhlásilo Brno na letošek a jehož hlavním motivem je údajné „podání ruky“ s odsunutými Němci, ve skutečnosti jednostranné ponížení české strany před bývalými nacisty. Hollan pak v jednom z článků napsal větu: „(…)v Brně bývalo dříve vícero národností, které jsme si dílem zplynovali, dílem vyhnali, a město tím trpí dodnes“, která se stala důvodem mediálního skandálu.
Spoluzakladatel hnutí Žít Brno si však právem stěžoval, že jeho věta byla vytržena z důležitějšího kontextu. V prvním článku s emotivním názvem Jsme v prdeli, a můžeme si za to sami hodnotí svou cestu do Bruselu, kde otevíral výstavu o vile Tugendhat, konstatováním, že je zklamán nikoli z politického vývoje, ale z faktu, že Česká republika se začala vzdalovat od civilizované Evropy. Proč? Protože se „ukázalo, že jsme stále ještě z velké části nenávistná společnost. To, jak jsme fatálně selhali, je obsahem kuloárních debat všude možně. Zahraniční noviny píší o tom, že všichni až na pár východních postkomunistických zemí se zachovali solidárně. Evropští novináři vůbec nechápou, co se u nás děje. Země, ze které utíkali statisíce lidí, neumí přijmout pár uprchlíků?“
Nejde tedy v podstatě o uprchlíky. Jde o to, že jsme byli a nyní stále ještě jsme „nenávistná společnost“. Dále Hollan píše: „Česká republika stojí na rozcestí. Buď se rozhodneme jít dále s vyspělým světem, nebo se staneme uzavřenou a nenávistnou republičkou, která může být tak leda srandovním nástrojem v mocenských hrách pana Putina. Mám blbý pocit, že jsme si vybrali tu druhou cestu…“ Teprve do tohoto kontextu zapadá Hollanův skandalizovaný výrok o vícero národnostech, „které jsme si dílem zplynovali, dílem vyhnali“.
V článku „Omluva čtenářům iDnes za český antisemitismus“ se Hollan provokativně „omlouvá“ za faktografický nesmysl o plynování židů Čechy, způsobem, který je zcela signifikantní: „Pokud bereme onu větu doslovně, je chybná. V koncentračních táborech, jak známo, směli být coby dozorci pouze lidé árijského původu. Za zkratkovitost svého výroku se tedy omlouvám – ani nejzarytější český antisemita nemohl být dozorcem v koncentráku.“
Ve zbytku článku činí historický exkurz do období naší druhé republiky a v podstatě dává rovnítko mezi tehdejší establishment, jeho nesporný antisemitismus, první republiku a celý zbytek národa: „pokud si někdo myslí, že prvo- a druhorepublikoví Češi byli mírumilovným národem svatoušků, kteří nedělali rozdíly mezi náboženstvími a etniky, ať nečte dál a tuto svou vylhanou představu si ponechá i nadále.“
Jinými slovy, to co by nás mělo pobuřovat, není připitomělý a zcela ahistorický blud o plynování židů a cikánů Čechy. Skutečným jádrem článku je neuvěřitelně ryzí rasistický pohled na českou společnost a její historii. Osnova článků se navíc plně kryje s dlouhodobou a koncepční prací celého hnutí Žít Brno, které místo „pivně“ laděného programu původních recesistů, s mrazivou důsledností prosazuje revanšismus „jako Brno“.
Hlavním Hollanovým implicitním předpokladem, kterým spojuje celek svých úvah, je totiž obraz českého národa od první republiky po dnešek, jehož většina není reálně vůbec dotčena „vyšší kulturou“ (případně jen povrchně či zprostředkovaně) a je ovládána „konzervativním šovinismem“. Tato společnost si ve výsledku nemůže vytvořit zdravé hodnoty, protože proto nemá žádné vlastní dispozice.
Základem této myšlenky je pak stará idea závislosti českých zemí na Západu a jeho civilizaci. Všechno, co opakujeme po západních vzorech je obestřeno aureolou vysoké kulturní úrovně a „mravnosti“. Vše, co není v souladu s aktuálním kázáním západních autorit, je označeno za odpadlictví, barbarství, primitivní anti-kulturu Východu. Západ v této představě dominuje jako vyšší kultura nad nižší, méněcennou kulturou Východu, která nutně upadá do barbarství, pokud se od „skutečných a jedině správných hodnot“ Západu odchýlí.
Takové hodnocení našeho národa je zcela nepřijatelné a samo naopak naplňuje všechny znaky skutečně rasistické ideologie. Oživuje navíc známý spor o smysl českých dějin, v němž odvislost historie českého národa od cizích vlivů, nebo naopak její svébytnost byly úhelným kamenem antagonistických konceptů (Pekařova a Masarykova). Doposud platným praktickým rozuzlením tohoto sporu byly výsledky druhé světové války – a právě ty se snaží někteří politici z hnutí Žít Brno dlouhodobě popřít novou vlnou revanšismu.
Co je na tom všem pozoruhodné, je skutečnost, že se Hollanova argumentace podobá jako vejce vejci hysterické kampani nevládních neziskových organizací a části médií, které napadají nedostatečnou ochotu Čechů následovat mravního příkladu Západu a jejich schopnost svébytného politického postoje…
Vojtěch Adam, poslanec PS PČR
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
