Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové,

já se také pokusím vyjádřit k návrhu tohoto zákona a dovolte mi několik takových obecných poznámek. Já vím, že to je těžká materie, odborná, že málokdo se v tom vyzná, ale já jsem chtěl hovořit o tom, že v tuto chvíli jsem velmi rád, že Sněmovna, řekl bych, zařadila tento bod do programu. A já vám řeknu proč. 

Víte, celý vlastně ten problém, který my tady máme, se nazývá dekarbonizace a odchod od uhlí z hlediska energetiky. A já musím říct, že v tuto chvíli naším největším nepřítelem a společným nepřítelem - není to tak, že my bychom měli rozdílné názory - je čas. Já tady nechci strašit, už jsem to udělal několikrát a pořád si myslím, že někteří, a nemyslím vás, ale někteří naši spoluobčané, různí aktivisté, pořád nechápou, jaký problém se na nás valí. 

Když se podíváte na grafy ČEPSu, tak zjistíte, že pokud se něco nestane, tak za tři roky, v roce 2028, máme velký problém v tom, že nebudeme mít dostatek proudu na celých 24 hodin. Ty řeči, že to někde koupíme, že Evropa je solidární, tak na ty zapomeňte. Když koupíme a budeme mít štěstí, tak to bude drahý jako čert a většinou nekoupíme nic. A já se nechci dožít toho, že tady budeme zavádět regulační stupně a že se budeme prostě chovat jako před třiceti, čtyřiceti lety za komunistů, kdy byly uhelné prázdniny, kdy se vypínal proud, protože ho nebyl dostatek. A to prostě... Tohle to si dovolit nemůžeme.