Vzpomínkové akce se zúčastnil kromě poslance Augustina Karla Andrleho Sylora také vrcholní představitelé města starosta Miloslav Soušek, místostarosta František Jiraský a nebo docent Jan Klíma. Seriál zviditelnění jednoho z nejvýznamnějších českých králů začal jižpřed dvěma týdny, kdy Východočeská komenda sv. Zdislavy řádu sv. Lazara Jeruzalémského uspořádala zádušní mši svatou za padlé bojovníky a krále Přemysla II. Otakara přímo na bojišti na Moravském poli u Suchých Krůt v Rakousku.

Celkem dvacet účastníků, členů řádu a jejich příznivců si s pokorou přímo na místě připomenuli tuto pro české království tak bolestivou událost.Mši svatou celebroval páter, vojenský kaplan Petr Šabaka, účastník několika zahraničním misí Čs. armády. Páter Šabaka zdůraznil obecně citát a myšlenku z Knihy moudrosti: ,,Vládce nemůže vládnout druhým, pokud nevládne sám sobě a pokud je ovládán někým druhým“. Všichni účastníci se shodli na tom, že mše jim přinesla silný citový zážitek a obohatila jejich znalosti historie.

Předěl v životě krále Přemysla II., jehož dílo ve prospěch českého království stále rostlo nastal až roku 1273. Při volbě nového římského krále vybrali římští kurfiřti dle jejich názoru neznámého a slabého Rudolfa Habsburského.(Netušili však jak hluboce se mýlí). Nechtěli za krále silného a mocného Přemysla. K volbě nebyl český král vůbec přizván a český hlas byl nahrazen hlasem bavorským. Proti volbě si Přemysl II. stěžoval u papeže, ten ho však uvalil do klatby. Roku 1276 byl Přemysl donucen uzavřít s Rudolfem Vídeňský mír a vzdát se alpských zemí a Chebska. Přemysl byl tlačen k ústupkům a nakonec se rozhodl spor řešit silou, bitvou na Moravském poli 26.8.1278, která se změnila v politickou a osobní tragédii. Český stát však díky politice jeho prvorozeného syna Mikuláše I. vévody Opavského a jeho bratra pozdějšího krále Václava II. vzkvétal. Václav II. se stal i králem polským a jeho syn Václav III., nakrátko králem uherským, polským a českým.

Vše nakonec nejlépe vyřešila sestra Václava III. Eliška Přemyslovna, která se provdala za syna římského krále Jindřicha VII. Jana Lucemburského. Narozením syna Václava *1316, později císaře Karla IV. naplnila česká a polská královna Eliška Přemyslovna, vnučka krále Přemysla II. Otakara jeho sen o římské koruně pro přemyslovský rod, který vymřel Moravskou větví, založenou Mikulášem I. smrtí vévody opavského a ratibořského Valentýna Hrbatého 13.11.1521.