Zástupce vysokých škol, restaurátorů, památkářů a občanských iniciativ přišel pozdravit i ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL). Přítomen byl i bývalý ministr kultury poslanec Vítězslav Jandák (ČSSD) a řada dalších poslanců, např. Jana Hnyková (Úsvit), Jaroslav Holík (Úsvit) nebo Pavel Plzák (ANO).

Ministr ve své zdravici vyzdvihl potřebu přijmout novou verzi památkového zákona. Na slova ministra navázala jeho náměstkyně pro památkovou péči Anna Matoušková. Ta sdělila, že stávající návrh nového památkového zákona vychází z dialogu s občany i odborníky: „Všech třináct vlád se neúspěšně pokoušelo uvést v život nový památkový zákon. Jeho přijetí má za cíl i současná vláda. Stávající zákon z roku 1987, který má své kořeny dokonce až v roce 1973, je nutno nahradit zákonem novým, který bude více zohledňovat současnou legislativu.“

Nutnost přijmout nový památkový zákon zdůraznil i Jiří Vajčner, ředitel odboru památkové péče MKČR: „S navrhovanou podobou památkového zákona jsme našli konsensus s Veřejným ochráncem práv, Národním památkovým ústavem, Asociací krajů nebo s ČKAIT. Vedeme konzultace s ministerstvem pro místní rozvoj a Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska.“

Umělecký kovář Karel Bureš ze Sdružení pro umělecká řemesla Rudolfinea upozornil na neudržitelný stav uměleckého řemesla ve vztahu k restaurování. „Umělecký kovář v sedmdesátých letech v rámci realizace na kulturní památce vyrobil mříž a nedávno bylo nutné tuto mříž restaurovat. Bohužel ten samý kovář, který mříž vyrobil, ji o čtyřicet let později nemohl restaurovat, protože není držitelem restaurátorské licence. Ani v Itálii toto není požadováno.“ David Otáhal ze Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče ve svém projevu upozornil, že zpracovatelé nového památkového zákona nepřijímají připomínky těch, kteří PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY PaedDr. Augustin Karel Andrle Sylor andrlea@psp.cz Poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Sněmovní 4, 118 26 Praha 1upozorňují na nedostatky připravovaného zákona. „Kritické názory jsou odmítány. Zákon je transparentně připravován jen zdánlivě. Oproti stávajícímu zákonu ten nový nepřináší nic nového. Koncepčně nový není. Tato právní norma jen bobtná a umožňuje mnoho právních výkladů, které zadělávají na budoucí nekonečné soudní spory. Navrhovaná podoba snižuje ochranu památkového fondu, počítá s odstraněním státní památkové péče, kterou převezmou kraje, jež ji budou formulovat. Jeden kraj bude v kulturních památkách povolovat plastová okna a sousední kraj je bude zakazovat. Národní památkový ústav se na rozdíl od spolků nebude moci stát účastníkem správních řízení a nebude tak moct do rozhodovacích procesů nijak zasahovat.“

Za sdružení Stavebně-historických průzkumů vystoupil Josef Holeček. Ten upozornil na paradoxy, které se v nové verzi památkového zákona ve vztahu ke stavebně-historickým průzkumům (SHP) objevily. „Zákon počítá s tím, že by se SHP prováděly při jakémkoliv zásahu do historického objektu nebo prostoru. V praxi by to ale znamenalo, že SHP by neměl kdo fyzicky provést, tolik lidí, kteří na to mají kvalifikaci, u nás není. V závěru by se z toho stal jen další byrokratický nástroj. Naopak, stavby, které by si důkladný SHP zasloužily, by jej nedostaly, protože by nebyl čas se jim podrobně věnovat. Navíc zpracovatel SHP bude muset žádat o získání oprávnění. A v případě získání oprávnění může být již po roce přezkušován a to z důvodu zjištění, zda nepominuly jeho znalosti. Toto považujeme za administrativní šikanu. Návrh památkového zákona není tak kvalitní, jak je presentován.“