Proč o této epizodní kapitole našich dějin, která navíc stejně nevyšla podle záměru rudých režisérů, mluvím zrovna teď? Protože podobné snahy zasahovat do svobodné vůle a jednání nevybíravou formou jsme svědky i nyní. Jen dobové kulisy jsou trochu jiné.

Ti, kdo mají zanechat své „zbytečné, národu neprospívající činnosti“ a pomoci nestíhajícím montovnám, jsme my – živnostníci, soukromníci. To, že úřady pod taktovkou dirigentů ze Strakovy akademie, jdou po živnostnících a malých podnicích s razancí dříve nevídanou, je všem zainteresovaným zřejmé již déle. Mně k sepsání těchto řádku přimělo několik podnětů. Sešly se prakticky v jeden okamžik a vytvořily až neuvěřitelně jasnou mozaiku.

Prvním střípkem je zkušenost Jiřího Soukupa. Do jeho provozovny, kde má prodejnu a servis jízdních kol, zavítala Česká obchodní inspekce. V duchu hesla, že kdo hledá, ten najde, si kontroloři na svůj chleba vydělali – mezi zbožím našli osm reflexních pásek v celkové hodnotě 280 korun, ke kterým chyběly informace o skladování, čištění a používaní a označení shody. A jak to dopadlo? Podnikateli přišla lejstra, v nichž stálo, že obviněný spáchal přestupek, a tudíž mu je udělena pokuta 2 000 korun. Taková zkušenost vám chuť do podnikání určitě trochu pokazí…