Obrovská energetická drahota, která na nás padá, vyvolává samozřejmě nutnost utlumit její dopad do ekonomiky, ochránit domácnosti a podpořit firmy. Na co jiného platíme daně, když ne na podobné účely? Vláda s konkrétní pomocí otálí a řeší hlavně otázku jak zajistit, aby pomoc byla (zejména vůči domácnostem) adresná, čímž se automaticky rozumí, že by měla směřovat především k lidem nejpotřebnějším. Ostatní by si měli pomoci sami. Kde se tato mentalita bere? Celý ekonomický systém je postaven na zásluhovosti, firmy se snaží vydělávat, lidé se snaží mít vyšší příjmy, každý chce spořit, investovat, zajistit se na stáří. Někomu se to daří lépe, někomu hůř. Na této soutěži je založena tržní ekonomika, je to zdroj motivace, která v totalitním režimu chyběla, byla nahrazována nadšenectvím, vnucenou ideologií a všechno to vedlo k úpadku a zubožení.

Pomáhat chudým na úkor úspěšných je popřením všech těchto principů. Proč se snažil třeba pekař, který mi píše o své situaci. Proč budoval svou firmu, která dnes prosperuje, rozvíjí se, zaměstnává skoro třicet lidí, zásobuje celý okres a platí miliony na daních? Proč, když mu teď nikdo nepomůže a on kvůli vysokým cenám energie zavře provozovny, propustí lidi a bude do smrti splácet provozní úvěr, který si vzal v dobré víře, že jej splatí, protože dělá dobré pečivo, které lidi kupují a budou kupovat i nadále? Banka mu v tomto ohledu také věřila a peníze mu půjčila. Plnil všechny předpisy a povinnosti, vstával ráno ve tři a dělal 12 hodin denně. Nebylo by bývalo moudřejší ležet doma na gauči, užívat si víkendy a dlouhé večery, ráno si přispat a teď dostat vládní pomoc?