Že si nedám pokoj, to jsem se vytrestal.... neměl jsem valné chuti si poslechnout dva novoroční projevy předsedy Senátu a Poslanecké sněmovny PČR, kteří velice rádi až s chutí obsadili uvolněný prostor v české tradici novoročních projevů prezidentů České republiky, když současná "hlava státu" brebentí ve vánočním poselství. Trestem mi bylo, že jsem vyslechl ne, co bych neočekával, ale dokonce byla očekávání neočekávaně překonána. Začnu druhým R. Vondráčkem předsedou PS PČR. Vyslechl jsem neskutečnou směsici všeho a ničeho, toho, co dle něj lidé chtějí, cítí, ale nedostává se jim to, protože, aby to měli, musí být více zodpovědní při volbách. Volby si "zdrcl" ze sytému, kterým demokracie musí být, jinak demokracií není, na pouhý akt jednorázovosti a potvrzení oné demokracie. Nakonec se nezaujatý divák a posluchač obával, že snad ani v tom tzv. přehazování brambor (to je způsob, kdy řečník se nemůže dobrat konce a tak se vrací v myšlenkách, ve slovech v obsahu... prostě přehazuje brambory z jednoho koutu sklepa do druhého) neskončí. Nakonec skončil a ku podivu ne citátem, kterými se jeho projev, nemaje zřejmě svých myšlenek k rozdávání, jen hemžil. Dojem koženého rádoby lidového tribuna z Moravy... mluvení jako by bez papíru na kvalitě a dojmu z projevu příliš nepřidalo...