Vše je u mne umocněno navíc tím, že patřím mezi ty, kteří pasivně nesledovali další vývoj, ale společně s dalšími začínajícími soukromníky jsme se velmi razantně pustili do demontáže komunistického režimu, 16. prosince 1989 jsme v Praze na Žofíně založili Sdružení československých podnikatelů, v následujícím roce Tripartitu atd. Začal každodenní boj o změny. Staré pořádky se velmi houževnatě bránily a zdaleka to nebyli jenom komunisté.

Každý rok 17. listopadu s rodinou zajdeme na Národní třídu k památníku, dáme si kafe v kavárně Slavia a vzpomínáme.

Každý rok kolem 17. listopadu naléhavěji než v jiné dny v roce si kladu otázku, v jaké situaci se naše republika nachází.

Nikdy, ani ve snu by mne nenapadlo, že 27 let po listopadu 1989 se mně hlavou budou honit myšlenky, ve kterých převládají obavy o demokracii, o tom, v jaké situaci se momentálně Česká republika nachází a kam může směřovat, pokud ANO s velkou převahou vyhraje parlamentní volby za 11 měsíců a následně bude současný prezident zvolen na další funkční období.

Než volby budou, dovolte posouzení situace z mého pohledu.