Slovo „novým“ kritériem nechávám v uvozovkách úmyslně, protože do jisté míry zákon již nyní jiné posuzování než ekonomické připouští, ale praxe je jiná. Dosud obce či kraje při rozhodování o nakládání se svým majetkem (např. při prodeji pozemků) mají podle zákona upřednostnit tu nejvyšší nabídku. Jinými slovy, kdo dal více, ten bral. Ale přiznejme si, že ne vždy chce obec majetek prodat za nejvyšší cenu, protože toto rozhodnutí může jít proti vlastním obyvatelům.

Příkladů z praxe by se našlo hodně. Jeden výstižný uvedl senátor za Táborsko Jaroslav Větrovský na plénu. „Tábor – jako město – bylo vždy město s bohatou vojenskou tradicí. Vojáci potřebují pro své cvičení střelnici. Střelnice je na pozemcích města Tábora a armáda potřebuje pozemky pronajmout. Město Tábor postupovalo tak, jak by postupovala drtivá většina municipalit. Nechalo si udělat znalecký posudek. Teď hrozí, že armáda na výši znaleckého posudku zkrátka nepřistoupí a Tábor o vojenskou posádku přijde.“

A to je jen jeden případ z mnoha. Jak jsem se již zmínil, komunální politici jisté možnosti, jak rozhodnout, aniž by upřednostnili ekonomické kritérium, mají. Ta hranice je ale tak tenká, že v reálu to pak vypadalo tak, že pokud dali přednost zájmu obce nad krátkodobým ziskem, docházelo čas od času ke kriminalizaci jejich rozhodnutí. Nejednou, při velmi přísném výkladu zákona ze strany státních úřadů, úředníků, policie či státních zástupců, pak museli čelit trestnímu stíhání.