Sedmdesáté páté výročí vítězství nad nacismem (či u našich sousedů ukončení Druhé světové války) je za námi a přišel čas rekapitulovat letošní kontroverzní připomenutí této historické události. Nemohu napsat oslav, protože zejména v Praze vinou některých českých politiků se toto jubileum změnilo ve vážný pokus o přepsání historie. Jako vždy v podobných případech se musím zabývat důvody, které k této zatím nejradikálnější snaze o revizi našich moderních dějin vedly.

Domnívám se, že jsou hned dva. Ten první souvisí se současnou fází pozvolného rozpadu monopolárního světa a přechodu k novému uspořádání. Přestože těžiště světové politiky se již přesunulo z Atlantiku do Pacifiku a budoucí běh dějin bude určovat soupeření mezi Spojenými státy a Čínskou lidovou republikou, Evropa zůstává vedlejším válečným polem. Nejen kvůli tradičním euroatlantickým vazbám. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg v uplynulých týdnech ve svých projevech prokázal, že Aliance se zase připravuje na minulou (možná ne tak studenou) válku.

Bude proti tradičnímu nepříteli a přesně podle návodu, který napsal George Orwell v románu 1984, také začíná změnou minulosti. Proto jsme se opakovaně dovídali, že Sovětský svaz se podílel na zahájení II. světové války a až do roku 1941 byl spojencem nacistického Německa. Tím pádem je nutné rehabilitovat všechny německé východoevropské spojence, včetně těch, kteří vstoupili do jednotek SS, neboť již tehdy bojovali proti dnešnímu nepříteli, tedy na správné straně. Samotné Němce z této historické rehabilitace zatím vynechali.